Raz dva tri četýre pjať

Raz dva tri četýre pjať

Zpívala Naděžda „Raz, dva, tri, četýre, pjať",
zpívala o tom, jak "zájčik výšel paguljať."
Neříkej mi, Naděždo, že „ty ljubov maja,"
veď na lásku musia byť alespoň dvaja.
Neříkej mi, Naděždo, že jsem idiot,
nebo proto zanevřu na celý východ.

Až mi Mary opět řekne „I Love You",
obratně se z toho zase nějak vyzuju.
Nebudu jí lháti slovy „I Love You too",
pod koberec její hříšnou touhu zametu.
Až poté Mary vztekle zvolá „Fuck",
bude jasné, že jsem opět volný jako pták.

Krásná madmoisel řekla mi, „Mon amour je t´aime",
já však vyhnouti se chtěl zbytečným obětem.
Ona mne pak spontánně mizerou nazvala.
Nonšalantně jsem na to odvětil „Voila".
Prý se z toho její srdce zastaví.
Okomentoval jsem to jen slovy „C est la vie."