Vyznání, přiznání, poznání, neznámí

A kdyžs položil mou hlavu na tvé rameno, věděla jsem, že nemám přimhouřit oka.
Neměla jsem ti podlehnout.
Ale co naplat. Stalo se to a teď jsem v tvé pavučině lapená moucha.

Chycena v pavučině, která se mi líbí. Zamotaná hlavou i tělem.

Vzdej se a poddej se pavučině. Uplet si ji, znáš ji nejlépe. Dovol si dovolit si aspoň ve tmě, choulit se do hedvábných vlnek touhy.

A mocná ruka nechť schová se do kapsy a zašije, zašije.

Nebýt tu teď spolu v tomto proudu, tak víme, že spolu i zemřeme.

Nenechme plynout čas jak roky. Nenechme odvát v dáli čas.
Prosím už pro jednou buďme svoji. Se vším respektem, touhou a pokorou.

Dej mi chvíli a klidně nás skryji. Vykopu příkop a tunely. Pojďme se ztratit do jiné říše, kde světlo majáku břehy nemyjí.

Padá rosa na naše stehna, klišé vychází nad obzorem. Melu o tom že jsi má hvězda a přitom vím, jak těžké poslouchat to je.

Vyraz mi slovo jako můj dech. Vyrazme spolu s větrem v zádech. Poddejme se už konečně tomu tlaku. Ať říká si kdo chce co chce, my dokážeme přehodit páku.

Tak pá, packu a čumáček. Polibek na čepici. A nechat si zdát o lánech, kde schoulíme se do pavučiny.