28.09.2020
3
1013 (10)
0
Víra v dobro světa je vrtkavá.
Třese se jako vrba v poryvech.
Láska v srdcích přetrvává.
Jen musíš se naučit vidět dobro v lidech.

A tak se občas stane, že podáš bič svému nepříteli.
A tak se občas stane, že daruješ růži s trny.
A možná jen vpadneš do náruče popletovi.
A slízneš za něj med i rány.

Klepat si na čelo ranní rosu
A nemuset koukat na krkavce
Nemuset vnímat jen prózu
Ale i lyriku, co vkradla se v naše srdce.

Nechci mít přání a hledat
Přáním mohu žít
Stačí se jen rozběhnout a nebo se nedat
A prostě si jen tak poklidně být.

Být na louce a prohrabovat vlasy
Být na louce a vdechovat pyl
Být na louce a cítit obilné klasy
Být na louce v objetí víl.

Nesvádět na tebe jak mi je.
Vidět v sobě překážky.
Přes brýle nevidíš mě
Jen mé úzkostné bratříčky.

Rozluč se se strachem
Řekni mu sbohem.
A hned za rohem.
Pá, měj se jak chceš.

A běž.
 30.09.2020 19:40
Zaujala.
 29.09.2020 16:29
Já taky rozumím. Z té opačné strany...
 29.09.2020 03:39
Jak dobře znám ten vyjádřený pocit...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.