Přiznávám se
Jsi pro mě vším
Miluju tě, za to jaká jsi a za to kým jsi pro mě byla
Co jsi se mnou dokázala udělat
Probudit k životu, změnit, ať už se nebojím žít
Nechtěla jsi, abych se více schovávala
Teď tu sedím sama
Koukám na místo, kde si sedávala
V hlavě mi běží vzpomínky na nás
Koukám na fotky
U některých se směji a u některých brečím
A já
se
přiznávám
Chybíš mi
Jsi pro mě vším
Miluju tě, za to jaká jsi a za to kým jsi pro mě byla
Co jsi se mnou dokázala udělat
Probudit k životu, změnit, ať už se nebojím žít
Nechtěla jsi, abych se více schovávala
Teď tu sedím sama
Koukám na místo, kde si sedávala
V hlavě mi běží vzpomínky na nás
Koukám na fotky
U některých se směji a u některých brečím
A já
se
přiznávám
Chybíš mi
20.11.2018 23:58
I zármutek je prožívání citu,někdy je to dokonce silnější než vztah samotný a tak se tam dá vpašovat i paprsek radosti a štěstí napříč ztrátě.A vzpomínky jsou pak nesmrtelné.
18.11.2018 14:58
Miro Sparkus: Jolly: Děkuji, přiznat si to pro sebe je lehké, ale přiznat to osobě, o které to je, už moc lehké není...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.