Naposled

Je jaro
Všechno roztává i ten poslední led,
tvrdíš, jak jsi jiná, jak jsem Tě změnila,
se mnou se vídáš a jí už uvidíš naposled.

Je léto
Všechno voní a i Ty rozkvétáš,
jako ta květina, kterou chceš být,
povedlo se Ti být bez ní, ale už i beze mě světem proplouváš.

Je podzim
Všechno listí opadá a květinou už nejsi, jen trny zůstaly,
jak si tvrdila, že tu se mnou budeš, ale nikdy si vlastně nebyla,
já si tě tak strašně moc vysnila a ty poslední společné chvíle mě probraly.

Je zima
Všechno sníh zasype, jako i prázdné místo po Tobě
Jsi krásná a dokonalá, ale to Ty víš, bylo by ti se mnou dobře,
na obranu, že tohle všechno víš, jsi říkala, že tam chybí jiskra,
teď ti v cestě už nic nestojí a ani nebude,
ani chybět nezačne po delší době.

Jsi jako roční období, ale i počasí v nich, někdy tak jasná a někdy nepředvídatelná,
I v létě může být krutá zima.
Snad jsi konečně šťastná a někdy si vzpomeneš, čím jsme pro sebe byly a mohly být.