 21.07.2018 10 1312(19) 0 |
Ležíš tam ve spleti neuronů,
směješ se na mě
a já stále znovu
vidím v tvých očích světýlka.
Odezvu synaptických spojů.
Jsi mi tak blízko, že už to víc nejde.
Cítím tvůj dech na svých rtech,
tvá prsa se mých zlehka dotknou.
Dopamin v mozkových závitech.
A to všechno jen v spleti neuronů,
co podobá se stromu,
pod kterým ležíme.
Já přitom nožem ryju do mozkové kůry
tvé jméno vedle mého.
Mozek a láska se nedá zastavit.
směješ se na mě
a já stále znovu
vidím v tvých očích světýlka.
Odezvu synaptických spojů.
Jsi mi tak blízko, že už to víc nejde.
Cítím tvůj dech na svých rtech,
tvá prsa se mých zlehka dotknou.
Dopamin v mozkových závitech.
A to všechno jen v spleti neuronů,
co podobá se stromu,
pod kterým ležíme.
Já přitom nožem ryju do mozkové kůry
tvé jméno vedle mého.
Mozek a láska se nedá zastavit.
23.07.2018 - 13:50Dickens: Já myslim, že i s tou fyzikou, to tu romantiku splnilo a hlavně ne děsnou :D . . příště to promíchej i s trochou chemií ;P
22.07.2018 - 21:01iluze: Chtěl jsem napsat něco děsně romantickýho a tohle ze mě vypadne. Ach jo. :D
22.07.2018 - 09:24Zase ta fyzika :)
Uplně jsem viděla obrazy před očima, co jsem to četla.
Líbí se mi a rozumím :)
Uplně jsem viděla obrazy před očima, co jsem to četla.
Líbí se mi a rozumím :)
21.07.2018 - 16:53a já myslel, že láska je právě ta moc, co dokáže mozek zastavit a z pravidla i zastaví :)
Líbí se mi.
Líbí se mi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V hlavě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zas je půlnoc
Předchozí dílo autora : Kvantové haiku
