letmo

Měla vlasy barvy červeného vína a chodila bosa. Smála se nahlas a vzdychala tiše. Pořád si něco pobrukovala. Když jsem si četla, luštila křížovky.




Spojoval nás nedostatek jiných vrstevníků a láska k přírodě. Zvala jsem ji na procházky a ona mi byla modelem. Mrkala na mě zpod slamáku, který mi drze sebrala z hlavy, a spoušť jen cvakala. Když mi vrátila klobouk, vzala mi fotoaparát.

Stalo se to nějak přirozeně, jakoby omylem. Ležely jsme v opuštěném meruňkovém sadu a koukaly skrz větvě do nebe. Povídala jsem jí něco o britském romantismu a ona se otočila na bok a jemně mě políbila na tvář. Zmlkla jsem. Usmívala se a koukala na mě. Políbila jsem ji na rty.

Dotýkaly jsme se navzájem pod širým nebem a větvemi stromů. Čas plynul kolem nás. Vyhrnula jsem jí sukni až k pasu. Bloudila jsem prsty přes její lýtka a kolena až na stehna a výš a dál. Její dlaně proplouvaly mými vlasy, tiskly má ramena. Její rty se zabydlely v ohybu mého krku.

Bylo to něžné a vzrušující. Pak, růžovou ve tvářích a polonahou, jsem si ji vyfotila. Fotku jsem si založila do diáře a pod ni napsala: Persephone, léto 2018.