Doteky

Čtu už asi po desáté dokola. Moc se mi líbí!

Amelie M.: Díky :-*
Je mi moc dobře... :-)

Ginnare: tak ať je dobře..

Amelie M.: Mám teď takové rozněžnělé období :-)

jemně uchopené, originální.. povedlo se :)

Ginnaire ! Krásné ! Připomnělo mi : nekonečné množství bílého třpytivého písku vystupuje z modrých vln a vypadá to, že to nemá konce. Úžasný pohled na modravou dál. Nádhera!
Člověk si připadá, jakoby se zastavil čas. Čas, který tak rychle plyne a mnozí si neuvědomí jaké krásy je možno uvidět. Moře je ta největší nádhera, hledět do modravé dáli, vidět jak vychází slunce, které se pomalu posouvá a odhazuje svou červenavou noční košili a obléká se do zlatavých šatů. Modravá dál se třpytí čím dál víc, moře je nádhera! Díky !

Jak kapky se dotýkáme,slovy se objímáme,všichni si blízcí a zároveň cizí,vlny energií skrze Nás vesmírem víří.

Moc hezká , podařila se ))

Jedna Thákurova báseň říká: v radostném bublání potůčku zní stanu se mořem, nebo tak něco. Tzn. až umřu stanu se vším, přestanu existovat ve smyslu ega. Láska má tu vlastost, že při ní taky člověk přestává existovat ve smyslu ega. Molekula k molekule něžně se tulí.
Hezké.
:-)

Immotyob:
:-)
Čas
s vlnami se vlní
houpe se
a v dáli s nimi mizí
Slanou vodu polykám
zvlněné doteky
jsou pro mě cizí
že plavat neumím
solí slz
se teď zalykám...

... a nebo se vlna s vlnou míjí, když se pak zesláblé nakonec setkají, tak na žal spolu pijí
slanou vodu...

oslov radek: děkuji :-)

zajímavé...