Chybíš mi

Přijdu si, jako bych nakukovala pod roušku něčeho, co patřilo jiným očím...
Přesto krásná, citlivá báseň, která mi k Tobě sedí.

Každá chvilka jednou je u konce
a utíká zpět do temnoty
každá hláska, kterou vyslovíš,
se v šeru ROZPLYNE,
ale trpělivost růže přináší, počkám,
brnkám tóny na kytaře jen lehounce,
někdy jsou to pouhé skřípoty,
pořád čekám, zda mi napovíš,
správný tón, či akord - ty ZLOSYNE,
marně, já už se nikdy nedočkám.

Cos mi chtěl říct o touze a náklonnosti,
proč psát bys měl mi verše na tisíckrát,
co sleduješ tím činem, jenž přivádí mě k zlosti,
poslední čtyřverší je kvůli Tobě skoro plagiát !

Chlapi!

Běžte k čertu!

Omlouvám se za předchozí znevážení krásné poetické básně.

shane: Jednoho jsem znala - vlastním jménem Květoslav, ale byl páté nechtěné dítě v rodině Zelinkových.

Něžný recitál při kytaře...Kdopak je Květáček? :-)

Jeee, to je krásné vyznání.

Moc krásně vyjádřené :)

Krásné ve své jednoduchosti a upřímnosti. Prostě je to tam :).

moc hezké, emotivní...je tam láska i smutek...