*zatím bez názvu*

Ticho, tma a chlad jsou věrní společníci
Na hřbitově těl rozsápaných pod příslibem naděje
Krůpěje krve na stéblech ostřice- ta jako břitva řeže ledový vzduch
Věděli, že jdou potřást rukou ďáblu
Však vzdát se nechtěli a tak šli dál
A utřeli své ruce do bílého plátna
Na znamení, že jsou připraveni hodovat
Na slávě
Bohatství
Úspěchu
V měsíčním svitu ozval se prvý výkřik
Nehty se do masa zaryly s překvapivou lehkostí
Trhali se na kusy, rvali maso z kostí- jak život je naučil
Až ulehli do vlhké trávy k věčnému spánku
Nebe se zatáhlo a nastala tma
A měsíc nesvítil už ani na posledního
Který, těsně před skonem, spatřil v obsidiánu hvězdy
Avšak místo skládání poklon vší té kráse
Uvažoval o jejich tržní hodnotě