|
Prostě někdy mám ten pocit...
|
Nabroušené ostří
Do nitra proniká
Tělo se otřásá
Duše jen naříká
Ač srdce dál bije
Ze zvyku, ze vzdoru
Ve spárech temna
Ranního chladu...
Ze sbírky: Návrat (2016)
18.10.2016 20:03
Devils_PIMP: I to je možnost... Mám ráda, když se toho sejde v díle víc a čtenář si najde to své. Baví mě ta nejednoznačnost, kdy autor "nediktuje", co si z toho má čtenář vzít, a autor sám v tom má to svoje. :-). Jsem ráda, když se to podaří. Díky za zastávku.
18.10.2016 18:21
Devils_PIMP
Dalo by se to brat i hidne metaforicky - klidne by to mohlo byt o osamoceni a to se mi na tom libi
18.10.2016 08:12
Lasak: Ano, aspoň část dne si užít, když nelze mít den den celý takový. :-) Díky! ;-)
18.10.2016 06:39
Asi to bude tím, že jsem nekoukal na zařazení :)
A ačkoli rána jsou krutá, tak se to chce v průběhu dne zastavit a užít si ten podzimní klid s šelestem spadaného listí ;)
A ačkoli rána jsou krutá, tak se to chce v průběhu dne zastavit a užít si ten podzimní klid s šelestem spadaného listí ;)
17.10.2016 23:37
Lasak: Mno... částečně taky pravda. Ne vždy se usíná a spí nejlépe... Ale je v tom i probuzení do pochmurného, podzimního rána beze světla, které nic povzbudivého nenabízí.
Děkuji za návštěvu a za tvůj postřeh. Odhalil jsi i to, co jsem cíleně nepsala, a přesto tomu tak bylo.
Děkuji za návštěvu a za tvůj postřeh. Odhalil jsi i to, co jsem cíleně nepsala, a přesto tomu tak bylo.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.