|
Prostě někdy mám ten pocit...
 17.10.2016 6 1283(11) 0 |
Nabroušené ostří
Do nitra proniká
Tělo se otřásá
Duše jen naříká
Ač srdce dál bije
Ze zvyku, ze vzdoru
Ve spárech temna
Ranního chladu...
Ze sbírky: Návrat (2016)
18.10.2016 - 20:03Devils_PIMP: I to je možnost... Mám ráda, když se toho sejde v díle víc a čtenář si najde to své. Baví mě ta nejednoznačnost, kdy autor "nediktuje", co si z toho má čtenář vzít, a autor sám v tom má to svoje. :-). Jsem ráda, když se to podaří. Díky za zastávku.
18.10.2016 - 18:21Devils_PIMP
Dalo by se to brat i hidne metaforicky - klidne by to mohlo byt o osamoceni a to se mi na tom libi
18.10.2016 - 08:12Lasak: Ano, aspoň část dne si užít, když nelze mít den den celý takový. :-) Díky! ;-)
18.10.2016 - 06:39Asi to bude tím, že jsem nekoukal na zařazení :)
A ačkoli rána jsou krutá, tak se to chce v průběhu dne zastavit a užít si ten podzimní klid s šelestem spadaného listí ;)
A ačkoli rána jsou krutá, tak se to chce v průběhu dne zastavit a užít si ten podzimní klid s šelestem spadaného listí ;)
17.10.2016 - 23:37Lasak: Mno... částečně taky pravda. Ne vždy se usíná a spí nejlépe... Ale je v tom i probuzení do pochmurného, podzimního rána beze světla, které nic povzbudivého nenabízí.
Děkuji za návštěvu a za tvůj postřeh. Odhalil jsi i to, co jsem cíleně nepsala, a přesto tomu tak bylo.
Děkuji za návštěvu a za tvůj postřeh. Odhalil jsi i to, co jsem cíleně nepsala, a přesto tomu tak bylo.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
* Ostří chladu * : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : * Hořkost květů pelyňku *
Předchozí dílo autora : * Nedívej se zpátky! *
