|
...
|
už zase fouká do korun
stromů
a trochu i do našich srdcí
to bude podzim
ten věrný pes
i když je samotář
rád se vrací
...
a nahé duše
zažene do kouta
na polích umírá
pije krev kohouta
co dokokrhal
štěká tak dlouho
dokud nevyjde
jen ticho
nic
a tenký proužek tmy
pod rámem okenic
stromů
a trochu i do našich srdcí
to bude podzim
ten věrný pes
i když je samotář
rád se vrací
...
a nahé duše
zažene do kouta
na polích umírá
pije krev kohouta
co dokokrhal
štěká tak dlouho
dokud nevyjde
jen ticho
nic
a tenký proužek tmy
pod rámem okenic
Ze sbírky: Jako se vine modrá cesta
21.11.2015 14:01
j.f.julián
Jsi někde napůl cesty mezi rýmem a volným veršem, což není výtka, líbí se mi ten styl, já bych více zarýmoval, skáče mi to v té básni samo a trochu mi to schází, ale to neradím, každý máme svůj styl, tedy chtěl a měl by se o to pokusit...
04.10.2015 20:43
Líbí se mi, má v sobě tu správnou podzimní melancholii. Konec se moc povedl.
30.09.2015 18:25
Yasmin
To je nádhera... už podle názvu jsem věděla, že to bude něco pro mě :-) podzimní pocitová krása...
30.09.2015 08:21
Ta je překrásná! Neskutečně mi sedla do dnešního rána. Vlastně jsem tajně doufal, že tu na taková slova narazím. Děkuju :-)
28.09.2015 17:57
Zamila
Druhá polovina (hlavně se závěrem) se mi líbí moc ... Celkově jinak ale na mě moc ležérní volný styl, no ;-) Prohrabu se ke starším ;-) :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.