Samota mezi lidmi

Super.)

ok

Hezký výtvor

Uteč do lesa z toho davu,
tam si vyčistíš hlavu.
Hezky jsi to napsal:)

Perfektní.

nemám co dodat.. pěkný..

Severak: No, dyť řikam, žes to zase opsal :-D

Zamila: Kolikrát mu říkali, že je pro něj přece v domě místo, ale on vždycky, když se blížila noc, vzal tu teplou vlněnou deku a běžel a běžel, a zastavil se až u svého oblíbeného stromu, který měl nejraději ze všech členů své rodiny.

^ to vcelku sedí.

Výstižné, moc hezky vyjádřené, mně osobně důvěrně známé.

Severak: Tady ve zdejší sbírce aforismů mám jakýsi aforismus o lásce ke stromu jako nejmilejšímu z příbuzných :-)

Zamila: jaký aforismus myslíš?

Díky, že jsi Franzovi moc neublížil ... :-) Připomíná mi to variaci na jeden muj aforismus dle Franze :-) Pěkný :-)

Ten pocit moc dobře znám. Je-li člověk mezi lidmi, tak nějak se předpokládá, že nebudě sám/osamocen. A o to hůř pak vnímá, když to nesplňuje, když je vnitřně osamělý. Mnohem lépe se to pak snáší ve skutečné (fyzické) samotě.