Rozpětí noci

taron: díky za zastavení ;)

ano, příliš světel.. Puero se krásně zamyslel...děkuji jemu i tobě.

Sucháč: to mě těší, díky :)

puero: líbí se mi Tvé zamyšlení a zvlášť ta poslední myšlenka :) Jo, máš pravdu, asi se na to díváme trošku jinak, ale určitě s nějakým přáním, touhou, nadšením.. to se asi prolíná, napříč generacemi, vědomostí i nevědomostí.. Hvězdy jsou prostě super.. ;) Díky za komentář..

Zasnít se, nemyslet na svět okolo...na ten paskvil, který jsme si z něj udělali...zaklonit hlavu a hledět...a snít...miluju takové básně...

To chce si občas vyjet (ať to šéf nevidí) na venkov. Někam do hor nejlíp. Tam je to těm předkům blíž. Ale ani tehdy, byť obloha už na tom bude podstatně lépe, se svým předkům nepřiblížíš v jejich tehdejším užívání si hvězd. Jednoduše proto, že ty se jim tou fascinovaností nevyrovnáš. Oni o nich věděli houby. Houby! Žádné černé díry, temná hmota, supernovy a velký třesk je nermoutil, neznali to! Neměli žádného Armstronga nebo Gagarina, který by si na ně sáhnul. Pro ně byly stejně nedotknutelné a nedosažitelné jako pro nás minulost, do níž ještě neumíme cestovat. My? My tam nahoru vyslali stovky družic, raket, orbitální stanice, laserové dalekohledy, vesmírné sondy a všechno jsme to dopředu dokonale propočítali. My zakloníme hlavu a ptáme se: Co je tam dál, tam kde jsme to ještě neprozkoumali, kde je tam život a až tady to nepůjde, kam se s lidstvem odstěhujem? Oni se ptali (pokud se ptali): Kdo to tam svítí? Zdaliž anděl ve sféře nebeské některé dobře ohlídá těch luceren? :-)

Psavec: to mě moc těší :) děkuju

Leslie: to mě moc těší, že si najdeš i mezi mou tvorbou něco, co tě osloví :) díky za komentář..

Krásná... Všimla jsem si toho i u jiných básní, máš zvláštní styl, takový prozaický, chvílema jsem si skoro nebyla jistá, jestli vlastně čtu báseň, ale líbilo se mi to a poetika je v tom určitě. Někdy mě takováhle poezie baví víc než jakákoli jiná a dneska jsi mi sedla do noty.

Taky znám místa, kde jsou hvězdy stejné, jako je viděli předkové. A také znám spoustu lidí, kteří taková místa vyhledávají. A to jsem rodilá pražačka, takže přesně chápu, o čem píšeš. Já na nebe koukám vždycky, i na městské s vybledlými hvězdami... o to víc si pak užívám, když jsem někde, kde zaří naplno.

Moc hezky se mi četla.

DDD: však ono se Ti to léto vrátí :)) ale nejdřív dej prostor podzimu, ten zase můžu já :) Spaní pod hvězdami, je jednou z nejhezčích inspirací.. Děkuju za komentář.

Krásný. A pravdivý. Když můžu, spím pod hvězdama. Naposled tuším před týdnem. Přesně o tomhle jsem před nedávnem psal v jedné básničce, kde jste si ze mě utahovali, jak těžce nesu konec léta :-)

vanovaso: ono se to nedá brát zcela doslova.. určitě jsou mezi námi i ti druzí, co se ještě umí dívat na hvězdy.. díky :)

Yana: to je jen a jen dobře, že taková místa existují.. já naštěstí taky taková znám :) děkuji za komentář

oslov radek: díky

Já si myslím,že to není tak špatné, znám víc lidí ,co má rádo přírodu a vrací se do ní, než těch druhých... ne tak často, protože si musíme vydělávat, ale když to jen trochu jde...

Někteří lidé to tak mají, pravda, já ne a přesto se mi ta báseň líbí a navíc znám místa kde hvězdy jsou úplně stejné jako je viděli moji předkové...

líbí

Amelie M.: To je dobře, tak to má bejt :-)

díky Zam.. taky se snažím užívat život v rámci možností po svém.. :-)

Jéééé, to je pěkný ... Mě na dnešní době (lidech) strašně štve, že když se někde zastavim a koukam na hvězdy, nebo když nespěcham domů a usmívam se, když prší, nebo když leje a já si sundam sandály a jdu bos, ... že na mě lidi koukaj, jak na cvoka. Jako by se všichni v týhle ztracený době styděli za sepětí s přírodou ... Ale už si jich nevšímam tolik jako dřív a užívam si to :-)