Noc patří ženám

Rudé nehty se vpíjely do kůže a zanechávaly po sobě stopu. Lajny po celých zádech a mezi lopatkami krůpěje krve. Nic vážného. Jen tak aby se neřeklo. Um.. Zůstanou strupy. Alespoň nějaká památka po tom, že spolu byly. Nenasytné rty, zbarvené rtěnkou líbaly krk, klíční kostí a prsa a bradavky. Bílé zuby kousaly do vzrušené kůže, kde milimetr po milimetru naskakovala husí kůže. Její jazyk ochutnával křivky brunetčina těla. Dlouhé hubené prsty okreslovaly tělo hned za jazykem a skrývaly vlhké stopy. Jemný tlak zvyšoval vzrušení a brunetce se z úst draly první vzdechy.
Jemný dotek jazyka mezi nohama. Záchvěv těla. Na co plýtvat jazykem když má na všechno spoustu času. Jsou umělkyně, mají čas celého světa anebo alespoň dokud nezajdou hvězdy a nepřestane hrát hudba. Ta jediná kouzelná vede pohyby těl těch dvou a dodávají rytmus aktu, který probíhá v jedné městské posteli, uprostřed relativního vesmíru. Už první pohled v baru, kdy se tanečnice s Djkou setkaly, říkal ,,Dnes tě ochutnám!‘‘. Nic víc se nemusely říct. Mlčky odešly do bližšího bytu a tam to začalo. Tohle vše měla bruneta před očima ve chvílích, kdy ona černovlasá slečna neměla hlavu v jejím rozkroku. Vlastně neznala ani její jméno a ve chvílích rozkoše domem znělo jen slastné ,Ach‘.
Prstíky se už nedotýkaly těla, ale hrály si s jejím přirozením, v místech kde je nejvíc citlivé. Jen tak na povrchu. Jemně se dotýkala míst, kam se jen tak nesahá. Užívala si každý kousek jejího děla z pozice v leže. Zapomněla dělat cokoli jiné a ochutnávala její známky slasti. V určitých chvilkách si pohrávala s prstíkem a následovaly další vzdechy. Intenzivnější a ještě hlasitější. Oběma se to líbilo. Jedna to dokonce mohla ochutnat. Poslední výkřiky orgasmu dokreslovaly poslední tóny melodické hudby a začínalo ráno.
Brutenka na moment zavřela oči. Otevřela je ve chvilce, kdy uslyšela šustění bundy a skřípání dveří. Trhla sebou. Černovlasá dívka se jen usmála. Ukázala k zrcadlu a bouchla dveřmi.. Pomalým krokem se brunetka zvedla. Na zrcadle byla nakreslená jen šipka dolů a tím směrem ležel cár papíru s náčrtem šatů. Nebyl tak znatelný, někdo se ho pokusil vygumovat a psal přes něj. Byla to ta slečna. Bruneta si uvařila čaj a jen v triku, které černovláska nechala na podlaze, stála u okna četla si dopis:
,,Viděla jsem tě před rokem a dnem. Byla jsi na mém vystoupení a já tě po představení hledala. JE to už rok co se tě snažím najít a zeptat se tě na názor. Dobře, názor mě zajímal jen půl roku. Potom mě přemohla touha a já chtěla znát tvojí chuť. KONEČNĚ! Věděla jsem že tahle noc patří jen nám a je mi líto že už se tě nezeptám na názor. Nepadlo ani jedno slovo a kdyby, vzniklo by pouto. A pouta, pouta se těžko strhávají. Ale třeba jednou, budu chtít slyšet jak hraješ. A až to bude, ochutnáš i ty, jak chutnám, když se mi něco líbí.
Děkuji C.‘‘
Skončila noc. Bruneta si u okna sahala na malé jizvy a úsmívala se. Musí jít na další koncert. Třeba tam bude. A třeba to nezůstane jen u jednoho pomilování a bude jenom její se všemi těmi touhami a nápady co má v hlavě.