Realita zrána

Když v ranním soumraku
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.

Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.

Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.

Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.

V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.

A najednou vidíš, jak v zákoutí rána

- ujel Ti poslední autobus.