|
|
Když v ranním soumraku
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.
Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.
Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.
Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.
V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.
A najednou vidíš, jak v zákoutí rána
- ujel Ti poslední autobus.
zamžouráš do mraků,
na jejich hřebenech
sedí a volá.
Hlasem, co vichřice,
na lidí tisíce,
že z dlážděných chodníků
je ještě úniku.
Láká opustit linie,
zábradlí rozbije,
ať nebeské ovečky
přechází zebry.
Dešťové provazy
zbůhdarma nehází,
vyšplhej po kapkách
a deštník nech plout.
V zasněném svítání,
mraky se prohání,
zamávej klopami
a odltět zkus.
A najednou vidíš, jak v zákoutí rána
- ujel Ti poslední autobus.
Hanulka
Ze života, líbí, díky.
uživatel smazán
Velmi zdařilá báseň. Líbí se mi... nejspíš i proto, že se v ní trošku vidím.. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Realita zrána : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rozpustná
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

