Vzduchem bez křídel 2

Začíná další den. Ester kráčí do školy a poslouchá po cestě hučení vody, zpěv ptáků a šumění listů. V přírodě je jí tak krásně, moc ji miluje. Žlutá budova za městem, u lesa, do kterého vtéká řeka a vytváří tam písečné náplavy, jí už z dálky svírá hrdlo. Nemá školu vůbec ráda…
Jako každý den i teď si musí poslechnout narážky od spolužáků, o hodinách jí připínají cedulky na záda a mají z toho obrovskou legraci. Ester polyká slzy. Položí si hlavu na lavici a zakryje ji rukama. „Hej, ve škole se nespí!“ okřikne ji třídní učitel, se kterým mají zrovna hodinu zeměpisu. Ještě jí hrozí sníženou známkou z chování. Ach, Ester by tak ráda spala a na nic nemyslela, nic nevnímala…
Přichází další vyučovací hodina, biologie. Učitelka přichází se štosem papírů. Ne, písemka! Ačkoli má Esterka biologii moc ráda (chtěla by ji po gymnáziu studovat), v hlavě má chaos a nemůže utřídit myšlenky. Nakonec začne psát, ale čas určený ke psaní písemky vyprchává. Ester nestíhá a rozpláče se. Vyběhne ze třídy a běží ze školy ven. Roztáhne ruce a přeletí záhony na školním pozemku, ovocné stromy a plot. Letí směrem k městu, přelétává paneláky a smutek ji pomalu opouští. Užívá si volnost a svobodu letu. Támhle vidí modré budovy nemocnice a za nimi se rozprostírají pole a louky, lemované cestami a silničkami. Pustí se tím směrem. Letí dále přes louky a narazí na velké jezero. Voda je průzračná, zelenomodré barvy. Kolem jezera rostou ostřice a vlhkomilné traviny. Ester se zastaví na břehu a chvíli se dívá do vody. Pozoruje bruslařky rejdící po vodě, potápníky a znakoplavky, jež doplují k hladině a zase se ponoří, a vážky létající nad vodou…
Po chvíli se zvedne a letí dál. Naráží na další jezírka se stejně čistou, průzračnou vodou. Tady je tak krásně! Sem by pěšky rozhodně jen tak nedošla. Vtom si uvědomí, že by se měla vrátit zpět do školy a nějak přemluvit paní učitelku, aby jí nenapsala neomluvenou hodinu. Snad se to podaří, paní učitelka ji má ráda.
Vrací se tedy do školy. Zrovna končí hodina. Ester počká za rohem, až odejdou spolužáci (to by si zase vyslechla posměšků!) a jde s pláčem na krajíčku za paní učitelkou. Ta jí slibuje, že nepřítomnost jí nenapíše, ale příště ať už neutíká. A špatnou známku z písemky si příště opraví.
Esterce se trochu uleví. Ale doma ze špatné známky moc nadšeni nebudou… Bude se však samozřejmě snažit ji vylepšit. Nejen kvůli rodičům (hlavně mamince), ale i kvůli sobě, biologie ji moc baví a nerada by z ní měla na vysvědčení špatnou známku.