Ještě si nepřipadám dospělá

A kde je ta moje?

Nádhera, obzvláště tedy ten konec!

Marbal Škutin: puero: slnečnica: Sucháč: Yasmin: taron: Nebudu odpovídat každému zvlášť, to bych to tu moc zaspamovala, tak jen velké díky všem za tak pěkné komentáře i za to, že jste se stavili, moc mě to potěšilo. Takový ohlas jsem zdaleka nečekala. :-)

DDD: Jo, přesně o takových to je! Jinak tvůj komentář mi vyvolal úsměv na tváři, za to díky :-)) Na jednu stranu si to představit umím, sleduju to u sestřenice, ale chápu, že když jsou ty miniatury tvoje, tak je to ještě úplně o něčem jiným :-)
S tím, co píšeš o podřizování se dětem souhlasím, já si naopak myslím, že nejen že jim to neuškodí, ale spíš dokonce prospěje. :-) Víc takových akčních rodičů, aspoň mají prima základ do života a plno zážitků už v útlém věku, navíc by to taky mohli odkoukat. A myslím, že takové děti si pak mnohem dřív uvědomí, že se vše netočí jen kolem nich. :-)))
Díky za komentář a za zastávku!

Devils_PIMP: Hm, zvláštní věci mě baví, takže to je pro mě dobře, a že ji vnímáš jako barevnou mě taky těší - on celý ten den i ta kavárna a dění v ní bylo barevné. Díky, Pimpe! ;-)

Viviana Mori: Tak to mě opravdu těší, že ji takhle vnímáš. Ona i trochu zabolet měla, takže jestli to nebylo moc, tak je to naprosto v pořádku. :-) A vymodlené děti prokletím? Nevím, možná někdy, ale řekla bych, že je to na rodičích - jak se k dítěti postaví.

inkoust: Beatníky? Hmm, možná... Zrovna nedávno jsem znova koukala na Kvílení.. :-)) A bavilo, stále stejně, takže je to pro mě vlastně docela kompliment, jestli ti je to nějak vzdáleně připomělo :-) Takže díky! Těší mě, že se líbí.

život matky s příchutí sladkou, hořkou, kyselou i slanou, no záleží na nás jakou příchuť pocítíme my sami, hezky jsi to popsala, ale nemusí to být tak hořké, právě záleží na tom kdy jsme dostatečně dospělé, pak je život matky sladký a vlastně i dětí, ale někdo je nedospělý ještě ve čtyřiceti, chudáci děti pak

tak toto je skvelý pohľad dovnútra. Naozaj, beatnici. Príjemné čítanie, ďakujem.

Je to dobrý, hodně dobrý...
Já jsem manžel, co pomáhá, ale na druhou stranu dělá i hodně pitomostí... :-)

Taky si nepřipadám dospělá. Napsalas hodně dobré postřehy, takové mámy jsou i některé mé bývalé spolužačky. No.. abych pravdu řekla, do takové "dospělosti" se mi teda ještě vůbec nechce.. Jak napsal puero, vidíš detaily a to je to nejhezčí.

Nejvíce mě na této básni zaujal ten Tvůj postřeh z té kavárny. Jak si ho pěkně přenesla do básně. To se mi velice líbí. Je tam cítit hluboká myšlenka a dala jsi tam i část sebe, což nesmírně oceňuji. Pěkné to dílo.

Leslie je skvělá pozorovatelka. Vidí detaily.

Jo - připomíná mi to takový ty mámy zavřený v satelitních městečkách, co v pětadvaceti skončily s životem. Mimochodem - já jsem zas typickej zástupce manželů, co extra moc nepomáhaj, ale vidět jsou pořád a všude, což taky není úplně dobrý. Ale: děti jsou (zatím) to nejúžasnější, co jsem kdy zažil (a nebylo toho málo). Nedovedeš si představit, jaký to je sledovat svoji malinkatou miniaturu, jak si začíná formovat názory, jak se pomalinku začíná zajímat o to, o co ses vždycky zajímala ty a jak se ti začíná podobat.
Myslím, že nemá smysl se dětem až tak moc podřizovat. Naši kluci třeba už v roce a půl byli na vodě a v pár měsících už jezdili ve vozíku za kolem. Atd. atd. A nemyslím, že bychom nějak kašlali na jejich potřeby. Všeho rozumně. Jenom jim už dneska prostě přijde normální třeba to, že máma skáče se psem přes překážky, táta chodí po provaze a pořád k nám jezdí nějaký auta s loďma na střeše. Protože takovej je náš život a není důvod na něm cokoli měnit. Myslím, že kluci žádnou újmu neutrpěli, maximálně budou mít jednou na nás lepší vzpomínky a větší rozhled v tom, co se sebou :-)

Velmi zvláštní - velmi barevná - dokáže vtáhnout a nepustit :) Velmi dobře

Mně se to moc líbí, Leslie. Je to skvěle napsáno, lehce, ze života, vůbec se mi nezdá slabší, spíš naopak, je silná a voňavá životem, který ač bolí, je v něm síla. A ten konec... Dlouho v sobě nesu výčitky vůči své rodině, říkám si, že některé vymodlené děti jsou nakonec prokletím. Trochu zabolela, ale napsána je velmi, velmi dobře.

hm...no, to abychom si přáli , aby takových maminek bylo co nejméně...báseň je úchvatná, a ani mi nepřipadá , že by byla slabší...naopak :)

Jsem překvapen. Nedávno jsem napsal Vivianě, že mi její některé básně připomínají beatníky. I toto mi je připomnělo. Takovou tou nahořklou poetikou. Ale možná je to jen dojem, protože už jsem dávno nic od nich nečetl a nic si nepamatuju dost. Jen dojem. Jako neznalec bych prostě řekl:

Mám rád ty dlouhý řádky. A ty krátký mezi nima taky. Protože to dohromady dělá fajn rytmus, nebo co. Asi. Prostě opak říkanky. Je to živý jako ta tehdejší Amerika, myslím. Tak proto asi ten dojem. Je to fajnovej opus :-)