Přestože miluji když prší, pokaždé chci mít u sebe svou lásku, která mě vždy osuší a společně si dáme horkou čokoládu :)
 27.12.2012
5
Přijdou vždy po vydatném dešti
když s nadějí k obloze hledíme
Na igelitovém plášti
v mokré trávě sedíme

Vím,že nechceš
abych vařila naše sny z prášku
už žádná lež
budeme bojovat za naši lásku

Zoufalství jako ptáčka z dlaní vypustit
a svobodě hledíc přímo do očí
Všem nepřátelům odpustit
pod příslibem barevnosti příštích dní


Ze sbírky: V obrazech
 27.09.2022 21:15
Duha je nový začátek, naděje.
 18.12.2014 15:48
VojtechChmelicek: valemart: Sucháč: Děkuji! :)
 27.12.2012 19:33
Působivě napsáno...
 27.12.2012 17:47
skvělá...
 27.12.2012 16:11
...jo je to tak...;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.