Ve vlasech třpytí se svatozář,
z očí se jiskry vytrácejí,
proč jen má tak temnou tvář,
jak zvadlé lístky orchidejí.
***
Úsměvy vyšívá ze zlatých nití,
v srdci ukryta lež a zrada ,
polapen v labyrintu jejich sítí,
slepě oslněn do hloubky padá.

***
Něžné dotyky a jemná slovíčka,
to vše jen na chvíli, pak stačí minuta,
vymění milence, věrného mazlíčka,
Příště, můj milý, těla budou protnuta.
 01.01.2013 15:59
ŽblaBuňka: to je krásně napsané...děkuji :)
 01.01.2013 15:58
... marná jsou slova, když básník pláče, u srdce bodá.
 22.11.2012 17:32
BlatezZz: díky :)
 22.11.2012 17:31
Pškné, chválím ))
 13.11.2012 21:17
MakiLayla: díky :)
 13.11.2012 19:55
proč jen má tak temnou tvář,
jak zvadlé lístky orchidejí.

Tohle se mi vážně moc líbí, ale je to moc pěkné celičké :) derou se mi slzy do očí
 13.11.2012 01:35
druhá sloka je moc dobrá.
těm ostatním něco málo chybí a něco málo přebývá
 12.11.2012 17:37
Yana: taron: děkuji, děvčata :)
 12.11.2012 16:02
Melancholická alexis, krásná báseň, doporučuji číst nahlas a pomalu.
 12.11.2012 13:42
krásná, smutná...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.