Mezi dvěma světy XXVIII.

Utíkali, a za sebou nechali zkázu a smrt. Vyděšeni obyvatelé, kterým doposud pořádně nedošlo, co se stalo, se rozprchli do všech stran. Jich si ale naši hrdinové již nevšímali. Věděli, že tam nebyli naposled, že se ještě vrátí. Princezna s oběma muži mířili ke Ztraceným, neustále pronásledováni rozzuřenými vojáky na koních. Proplétali se hustým lesem, držíc se při sobě. Vyhýbali se kulkám i dusotu koní. Jejich cílem byla Brána do světa Ztracených.
Od doby, kdy Rolland s Amarem a ještě i Gerwinem unikli, svět Ztracených již nikdo nehlídal. Jeho obyvatelé byli částečně volní, jen čekali na svou vyvolenou, na tu, s jejíž pomocí dosáhnou absolutní svobody, na tu, která svrhne dosavadní režim a nastolí nový řád.
Rolland se držel po pravé straně princezny, a jeho přítel po její levici. Přeskakovali neprostupné houští, i vysokou trávu, vyhýbali se mohutným kmenům stromů i ostrým větvovím. Očima se stále ujišťovali, že jsou stále živí a při sobě. Neohlíželi se. Dusot kopyt byl nepřeslechnutelný. Náhle však jedna z kulek zasáhla cíl. Selena zůstala stát a zděšeně se ohlédla. Uzřela za sebou svého přítele kácejícího se k zemi. Za ním se řítil houf divokých jezdců, připravených jej polapit. Dlouho se nerozmýšlela. Vrátila se pro něj a odtáhla jej do nejbližšího houští ze spadlých větví, kamenů, listů a spadlých kmenů stromů. Rolland, jakmile mu došlo, co se stalo, přiběhl k nim. Zraněného přikryli vlastním tělem a sami se více přikrčili pod plody lesa. Byli potichu. Nepromluvili a tiše naslouchali směrů koňských kopyt. Oddalovala se. Selena si klekla a položila Amarovu hlavu do klína, přidržujíc mu, krvácejí ránu pod žebry. Těžce oddechoval a se svraštěným obočím sledoval střídavě Selenu a Rollanda.
„Amare, pane Bože, to přežiješ, bude to dobrý!“ chlácholil ho přítel a rukama zmateně gestikuloval.
„Rollande, já se o něj postarám, utíkej ke Ztraceným, můžou se sem vrátit,“ vyháněla ho Selena, neboť ji docházela skutečnost, ve které se nacházeli.
„Zůstanu tady! Odvedu tě tam,“ protestoval Rolland, zvedajíc Amara, který však při jediném pohybu zasykl bolestí.
„Ne..Rollande…tohle nemá cenu….Selena má pravdu, běž je varovat, už…už jsme blízko, běž…běž za nimi,“ přidal se na stranu Seleny Amar. Uchopil Rollandovu ruku a s velkým úsilím se pousmál.
Rolland nechápavě, a tak trošku nedůvěřivě, těkal pohledem na Selenu a svého zraněného přítele.
„Postarám se o Amara, bude to dobrý, Rollande, za chvíli jsme u vás,“ ujišťovala ho Selena a povzbudivě se usmála.
Rolland, ač nerad, dal na jejich slova. Souhlasně pokýval hlavou, a dodal.
„Uvidíme se u nás, kámo. My to zvládneme, už jsme blízko.“
Po těch slovech stiskl Amarovi ruku v pěst, na náznak domluvy a odhodlání, a rozběhl se pryč. Selena zvážněla a otočila se na zraněného. Podepřela mu hlavu a klekla si naproti němu. Amarovi předstíraný úsměv, kterým ujišťoval Rollanda, z tváře zmizel.
„Nebude to dobrý, že ne…,“promluvil náhle Amar a na tváři ucítil slzy.
Selena, snažíc se mu kulku jakýmsi způsobem vytáhnout, otevírala naprázdno pusu. Olízla si rty a unikala pohledem do prázdna. Věděla to, teď to ví i Amar.
„Řekni mi pravdu, Seleno. Poznal jsem, že Rollandovi lžeš, proto jsem se přidal…nechci..nechtěl jsem, aby viděl, jak umírám.“
Selena si utřela zkrvavenou rukou zpocené čelo a pokoušela se zadržet slzy.
„Kulka…kulka je moc hluboko, a….zasáhla játra…to….mrzí mě to, Amare, tak moc mě to mrzí,“ odpověděla koktajícím hlasem Selena.
„To je v pořádku, já.. jsem rád, že…tu Rolland není…díky. Díky, že..že jsi tu se mnou ty,“ odvětil. Z očí mu valily krůpějky slz.
Selenu jeho slova dojala, vzala ho za ruce a pevně stiskla.
„Než..než se to stane, chci, abys věděla, že…,“
„Nemluv, Amare, vysiluje tě to, ať je to cokoliv, je to jedno,“přerušila jej plačící princezna. Amar se však nenechal odbýt.
„Ne, musíš to vědět. Rolland tě miloval už jako dítě,“ ušklíbl se,“ „jakmile jste se poprvé setkali, nemluvil o ničem jiném, než o tobě. Myslel jsem, že ho to přejde, ale nepřešlo. A pak, když na tebe narazil, po těch letech, ve tvém pokoji a poprvé tě políbil…mělas ho vidět. Nikdy nebyl šťastnější, i přesto,…že jsi myslel,“ nadechl se těžce,“ „že je to naposled, tak byl šťastný. Nikdy předtím, jsem neviděl, že by k někomu cítil to, co k tobě. Než tě poznal, …on byl uzavřený a odmítal, jakékoliv city. Ty..ty jsi ho zachránila ve všech oblastech, v jakých lze člověka zachránit. Musíš mi slíbit, že…,“odmlčel se, aby popadl dech, „že přežije, on musí Seleno, musí! Už kvůli nim,“ poukázal na Ztracené,“ „už kvůli nám. Slibuješ?“
Selena napjatě poslouchala jeho slova. Nemohla uvěřit tomu, co říká. Kousla se do spodního rtu a utřela slzy. Olízla se a sepjala koutky. Nepatrně zatřásla hlavu, na náznak náhlého překvapení a po chvíli pokývala.
„Slibuju!“
„Ještě něco.“
„Amare,“ chtěla ho umlčet, neboť už nechtěla poslouchat další dojemné poznatky, které dosud o Rollandovi netušila, a které ji utvrzovaly v domněnce, že je mrcha.
„Ne! Musím ti to říct. Rolland…ten by ti nikdy nelhal. On..nechtěl, abys věděla, kdo jsi a k čemu jsi předurčena. Nedovolil by ti umřít…to já…to já ho přiměl, aby ti lhal. On..nikdy nepředstíral lásku, aby tě donutil vykonat proroctví, to všechno já…já toužil po svobodě..a málem jsem vám to zničil … a vidíš..teď se mi to vymstilo,“ ironicky se usmál, „svobody se nedočkám.“
„Amare, já.. nevím co říct,“ špitla a polkla slané slzy.
„Řekni, že mi odpouštíš, prosím. Odpusť mi,“ požádal a z posledních sil ji stiskl ruce.
„Odpouštím, Amare, to víš, že odpouštím,“ pronesla třesoucím se hlasem.
Cítila, jak se její ruce uvolňují z Amarova sevření a jeho víčka pomalu ale jistě klesají. Zaslechla jen tichounké poslední Amarova slova.
„Jsem rád, že jsem tu s tebou. Rolland si nemohl vybrat lépe…“
Po těch slovech Amarovy ruce klesly na zem, a tělo ztratilo poslední zbytky života.
Selena jej šokovaně chytla za ramena a zatřásla jim.
„Amare…Amare…ne…Amare,“
Selena se přitiskla co nejblíže k jeho bezvládnému tělu, přikrčila si nohy k trupu a zabořila hlavu do kolen. Objala se a vykoukla nepřítomným pohledem před sebe. Po unavené, zničené tváři ji kanuly slzy. Jen tak seděla vedle mrtvého Amara a přemítala o událostech, které se kolem ní dějí. Všichni umírají, jen kvůli ní. Jen kvůli hloupému proroctví, má umřít ona a ne ti, které má ráda. Jak tohle poví Rollandovi? Dokáže mu povědět pravdu, že jeho nejlepší přítel, který mu byl skoro bratrem, je mrtvý..jen kvůli ní. Nedokázala mu pomoct, nedokázala ho zachránit. Rollanda musí, i kdyby to bylo proti jeho vůli, i přesto, jak se na ni bude dívat, až zjistí krutou pravdu. Nejen pro slib, který dala svému umírajícímu příteli, ale i pro to, co jí o Rollandovi řekl. Netušila, neměla ani ponětí, co k ní cítí. I kdyby se to po nynější události změnilo, její vůli a odhodlání to neovlivní. Přáli si svobodu, dostanou svobodu. Rollanda zachrání a ona se obětuje pro svůj lid. Dost bylo umírání nevinných lidí. Jediný, kdo už umře, bude ona. Jestli ji Rolland začne nenávidět, kvůli smrti Amara, bude to jen dobře. Pro Selenu bude smrt snazší. Již nedovolí smrt jedinému nevinnému člověku. Jediné co chce, je svoboda a pomsta!
S těmi to myšlenkami se zvedla, a započala Amarovi vytvářet jakýsi provizorní hrob. Ruce mu překřížila na prsa, a pokryla jej větvemi, trávou a z květin naznačila kříž. Utřela si slzy a postavila se nad jeho hrob.
„Svoboda je naše, Amare. A my se opět setkáme a budeme volní, navěky! To přisáhám!“
***
Selena se dobelhala ke Ztraceným až k večeru. Naneštěstí vojáky již nezahlédla, bylo jí však jasné, že se s nimi nestřetla naposled. Jakmile prošla otevřeným, zničeným opevněním, které kdysi sloužilo jako hranice, spatřila, netrpělivě vyhlížející obyvatelé. Oheň z loučí osvěcoval jejich natěšené ale zároveň bázlivé obličeje. Nic se zde nezměnilo. Všude jen bída a strach, ale nyní jim z očí vyzařovala naděje a pocit brzké svobody. Selena zůstala stát blízko za troskami opevnění a s vážnou tváří hleděla před sebe.
„Seleno..jsi to ty?“ zaslechla.
Z pravé strany se k ní nejistě přibližovala Zara. Přes záda si držela bavlněný šátek, kterým se zahřívala. Vlasy měla, jako vždy, sepnuté do drdolu a v ruce držela hořící lucernu. Jakmile poznala princeznu, vrhla se k ní a šťastně ji objala.
„Seleno, ty jsi se vrátila, tak ráda tě vidím.“
Selena nehnula ani brvou. Nehnutě stála a nepatrně otočila hlavu na přítelkyni. Olízla si rty a přemýšlela, jak nejšetrněji oznámit Ztraceným zdrcující zprávu.
„Selena se vrátila, Selena je tady!“ křičela nadšením Zara a zazubila se.
Po těch slovech lidé vycházeli ze svých skromných příbytků a mířili k Seleně. Viděla opět Pierota, který se k ní kvapem blížil a taktéž ji objal.
„Bože, Seleno, ty jsi, se vrátila. Dceruško, měl jsem o tebe strach. Ty vypadáš, jak dlouho jsi nespala? Pojď si odpočinout,“ vyhrkl na ni otcovským způsobem.
Selena jejich slova útěchy, nadšení a štěstí nevnímala. Věděla, že až se dozví pravdu, bude to zlé. Se svou informací čekala pouze na Rollanda, který se k ní vtíral přes tlačící obyvatele.
„Seleno,“ křikl a pevně ji objal. Ústa zabořil do jejich černých rozcuchaných vlasů. To už se Selena neovládla. Opět ucítila na tváři ledové slzy a zažívala ten pocit zrady a manipulace.
„Kde..kde je Amar?“ otázal se Rolland a ohlížel se za princeznu.
Netrpělivě očekával příchod svého přítele.
„Rollande…,“oslovila ho Selena a slzavýma očima na něj pohlédla, „je mi to moc líto, ale Amar…umřel,“ dořekla třesoucím hlasem.
Zara, jak to uslyšela, chytla se za pusu a dala se do pláče. Nejen ona, ale většina okolo.
Odtáhl se. S pootevřenými ústy na ni nevěřícně hleděl a nepatrně zakýval hlavou na protest.
„Snažila jsem se ho zachránit, ale…bylo pozdě,“ vysvětlovala Selena, i když věděla, že je to marné. Měla pravdu. Na jeho levé, zdravé tváři uzřela slzy. Rolland se zamračil a rychlým krokem zmizel.
„Rollande,“ křičela za ním Zara, marně.
Ta už neměla sílu plakat. Sklopila zrak a kousla se do rtu. Byla poslem špatných zpráv, bylo na čase, si na to zvyknout.
„Pojď zlatíčko,“ vyzval svou chráněnku Pierot a vzal ji za ramena. Selena si o něj opřela hlavu a nechala se vést. Pohlédla na svého opatrovníka.
„Myslí si, že jsem ho zabila, viď Pierote?“ vzlykla.
„Já vím, že ne. Musíš si odpočinout. Postarám se o tebe, teď potřebuješ klid,“ ujistil ji Pierot. Usmál se a více ji přitiskl k sobě. Selena jej objala v pase a poslušně jej následovala.