Zůstanem doma

Uprostřed lesa ležím
pokryt jehličím smrkovým
na mýtině na mechu
ubírám na dechu
úprkem unaven

Náhle mne táhne pryč
dívka co neříká nic
hvězdy nejsou toho věku
jakoby přes mne hodila deku
pokrytou sametem

Pocit ve mě sílí
že tam na mechu
jsem něco zanechal
je to tělo bez dechu
na hříchy zapomenem

Řítím se do neznáma
do nekonečného prázdna
za kráskou mou
která mě provází tmou
pod hvězdným nebem

Světy se náhle prolnou
na dnešní dušičky
tak buďte doma
a zapalte svíčky
k úctě zesnulým
kašlete na halloween