A bude na duši klid

Laně na kraji břehu stojí
v jemně orosené trávě
očima mě sledují plaše
s moudrostí všehomíra

Já zatím v dřevěné loďce pluji
nerozumím jejich zprávě
kde jsem se tu vzal ze salaše
v hlavě mi ční černá díra

Břehy řeky duha zatím spojí
to když mrholí jemně
snad v zoufalství našem
když květ se pomalu uzavírá
v koloběhu světa

Laně, duha, záře sluneční
uklidňují mne jen duševně
a já se tvářím
jakoby to bylo medvídě z plyše
od krále Leara

A pak si uvědomuji
že tiše umírám
a se samotným převozníkem
s tím Chárónem
filozoficky rozmlouvám