 29.10.2012 5 1163(11) 0 |
Laně na kraji břehu stojí
v jemně orosené trávě
očima mě sledují plaše
s moudrostí všehomíra
Já zatím v dřevěné loďce pluji
nerozumím jejich zprávě
kde jsem se tu vzal ze salaše
v hlavě mi ční černá díra
Břehy řeky duha zatím spojí
to když mrholí jemně
snad v zoufalství našem
když květ se pomalu uzavírá
v koloběhu světa
Laně, duha, záře sluneční
uklidňují mne jen duševně
a já se tvářím
jakoby to bylo medvídě z plyše
od krále Leara
A pak si uvědomuji
že tiše umírám
a se samotným převozníkem
s tím Chárónem
filozoficky rozmlouvám
v jemně orosené trávě
očima mě sledují plaše
s moudrostí všehomíra
Já zatím v dřevěné loďce pluji
nerozumím jejich zprávě
kde jsem se tu vzal ze salaše
v hlavě mi ční černá díra
Břehy řeky duha zatím spojí
to když mrholí jemně
snad v zoufalství našem
když květ se pomalu uzavírá
v koloběhu světa
Laně, duha, záře sluneční
uklidňují mne jen duševně
a já se tvářím
jakoby to bylo medvídě z plyše
od krále Leara
A pak si uvědomuji
že tiše umírám
a se samotným převozníkem
s tím Chárónem
filozoficky rozmlouvám
Ze sbírky: smutek přichází
30.10.2012 - 09:52Jo..,myslím , že jsi na sobě dost zapracoval ...je dobrá, proč ne, když to tak cítíš...,je to tvé a nenech si to nikým vzít :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A bude na duši klid : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zůstanem doma
Předchozí dílo autora : Pět svící
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
