Rodina

Den již končí, noc se vkrádá,
tělo ženy nehybně zde leží,
oči bledé, kůže mladá,
věčná tma její duši navždy střeží.

Bílý prášek kolem těla,
všude špína, hnus a strach
špatnou píseň žena pěla,
mladé tělo obrátí se v prach.

Temné ticho ruší pláč,
dítě samo v koutě sedí,
matku volá, proč a nač,
na mrtvolu bezmocně teď hledí.

Uběhla léta, uběhly roky,
z dítěte už dívka jest,
avšak stejné činy, stejné kroky,
předvídají jasnou zvěst.