|
Tohle už se mi dlouho nestalo... hodně dlouho...
|
Tak to vidíš, lásko.
Pár básní,
pár veršů,
pár rýmů.
(A to mi říkala že nežárlí!)
Jsem trochu v rozpacích.
Žárlíš na staré lásky,
jako by byly skutečné.
Nebyly.
Byly to jenom odrazy studánek,
co mě elektrizujícím
dotekem
inversně
obrátily.
Bílou růži ti dám,
hlava se ti zatočí...
A co zejtra?
Světu a Bohu
poděkuji
za paprsek slunce.
A ty se mnou,
Karin.
Pár básní,
pár veršů,
pár rýmů.
(A to mi říkala že nežárlí!)
Jsem trochu v rozpacích.
Žárlíš na staré lásky,
jako by byly skutečné.
Nebyly.
Byly to jenom odrazy studánek,
co mě elektrizujícím
dotekem
inversně
obrátily.
Bílou růži ti dám,
hlava se ti zatočí...
A co zejtra?
Světu a Bohu
poděkuji
za paprsek slunce.
A ty se mnou,
Karin.
Ze sbírky: Karin
06.01.2012 16:41
no já doufám že Karin čas od času čte co píšeš,protože tohle je perfektní barometr lidských emocí a citů :)
06.01.2012 13:34
každá z nás tak trošku žárlí, to je normální... jen to nesmí přejít do toho nesnesitelnýho chronickýho žárlení... to je potom peklo... ale věřím, že to nebude ten případ ;)
06.01.2012 10:46
No, jo jsme u toho láska, ta bolí...ta je žárlivá, ta ti ještě dá zabrat, hi,hi
06.01.2012 01:38
D_P
Jako bychom o tom nemluvili, ze? Zdravim Karin a rad bych ji poznal. Jinak z umeleckeho hlediska mi to prijde spise jako monolog nez jako basen ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.