|
Ze sbírky: "In Vino Veritas"
 08.02.2011 5 1218(6) 0 |
Zpověď dospělého zbabělce
Po tolika ranách a zklamání,
já doufal, že už je to pryč.
Po tolik roků žil jsem v přesvědčení…
Od štěstí a lásky, že nemám klíč.
A teď je to tu zas.
Myšlení na tu jedinou.
Snění o zbožných přání.
Vidění všech jejích krás.
Nepochopení, co je tomu příčinou.
A k odvaze nekonečné přemlouvání.
Ale jedno vím…
Mé srdce žije,
když ona směje se.
Mé srdce pláče,
když ona se kaboní.
Mé srdce umírá,
když smutnou vidím ji.
Chtěl bych ji k svému tělu přivinout,
pevně obejmout a na ústa políbit,
pak do uší pošeptat…
Já tě miluji.
Ale strach je silnější.
Po tolika ranách a zklamání,
já doufal, že už je to pryč.
Po tolik roků žil jsem v přesvědčení…
Od štěstí a lásky, že nemám klíč.
A teď je to tu zas.
Myšlení na tu jedinou.
Snění o zbožných přání.
Vidění všech jejích krás.
Nepochopení, co je tomu příčinou.
A k odvaze nekonečné přemlouvání.
Ale jedno vím…
Mé srdce žije,
když ona směje se.
Mé srdce pláče,
když ona se kaboní.
Mé srdce umírá,
když smutnou vidím ji.
Chtěl bych ji k svému tělu přivinout,
pevně obejmout a na ústa políbit,
pak do uší pošeptat…
Já tě miluji.
Ale strach je silnější.
Ze sbírky: In Vino Veritas
01.04.2011 - 01:15jayjay: V básni nemusí být vše jednoznačné. Sám se ptej, co tím chtěl básník říci? Ale právě v tomto případě... A teď je to tu zas... nevidím a neslyším nic, co by naznačovalo, že teď je tu něco jiného...
31.03.2011 - 20:36Jo, takhle! :-D Ale jednoznačně mi to z toho nevyplývá... "A teď je to tu zas." by to mohlo naznačovat, ale neříká to, jestli je to "to samé".
31.03.2011 - 19:14jayjay: Ty jsi vážně týpek... :-D. Jen... kdyby šlo o nové city, tak by to možná bylo lepší, ale právě proto, že jde o ty samé a už jednou se, jak ty říkáš, básnický subjekt, spálil, proto se bojí...
31.03.2011 - 15:59Báseň zpytuje vnitřní svět básníka.
V úvodu je nastíněno, jak básnický subjekt přišel o své citové stereotypy.
Nyní se tím pádem potýká s novými city, které chce projevit, ale nemůže, protože se bojí.
V úvodu je nastíněno, jak básnický subjekt přišel o své citové stereotypy.
Nyní se tím pádem potýká s novými city, které chce projevit, ale nemůže, protože se bojí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď dospělého zbabělce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jen jedno přání
Předchozí dílo autora : Srdce a Mysl - (Z)rádci
