Zpověď dospělého zbabělce
Zpověď dospělého zbabělce
Po tolika ranách a zklamání,
já doufal, že už je to pryč.
Po tolik roků žil jsem v přesvědčení…
Od štěstí a lásky, že nemám klíč.
A teď je to tu zas.
Myšlení na tu jedinou.
Snění o zbožných přání.
Vidění všech jejích krás.
Nepochopení, co je tomu příčinou.
A k odvaze nekonečné přemlouvání.
Ale jedno vím…
Mé srdce žije,
když ona směje se.
Mé srdce pláče,
když ona se kaboní.
Mé srdce umírá,
když smutnou vidím ji.
Chtěl bych ji k svému tělu přivinout,
pevně obejmout a na ústa políbit,
pak do uší pošeptat…
Já tě miluji.
Ale strach je silnější.