|
Jako vždycky. Stále stejná otřepaná básnička
|
|
předem se omluvuju :)...
|
|
tak nějak všechno
|
|
za chvíli bude vloženo dvoutisící dílo :)... tak autorovi předem gratuluji...
|
|
..nějak se mi vrací spoustu myšlenek na věc, na kterou už nechci myslet a nesmím myslet. Prostě ne. Potřeba se vypsat mě náhle přepadla... jen nevím jestli se to dá číst.
|
|
sakra, sakra ... a furt se to bude čím dál tím víc komplikovat
|
|
napadlo mě, když jsem četla něco od Tamir
|
|
chansón án fransé.... francouzštináři omluví chyby... prosím :) navíc je to stará věc. jen tak... tady prostě je. + tedy takvoý orientační překlad, ale neděste se, uvidíte, jak je to blbé, hrozně blbé...
|
|
Prostě hokus pokus
|
|
a co je pravda, he?
|
|
No... pár bezvýznamných... slov... jsem jakoby propláchlá velkým proudem vody.
|
|
všechnomožnyinemožny.
|
|
***
|
|
Jacques Prévert - Vojákovo volno
(Zbožňuji ji... Asi proto, jak vznikla...)
|
|
... a bojím se... slov... a soucitu... úzkostlivě miluju...
|
|
Running up that hill
|
|
...ztracim se... ztracim se ve vsem... a nadeji drzim za ruku, jen...utika mi obcas k jinym...
|
|
oh... ten text mě dostal... je lehkej a plnej... něčeho... ani nevímn čeho... něčeho, co se mi moc líbí... :)
|
|
...pomaly a bezstarostne...
|