Tak nějak všechno

Tak nějak všechno co vypadá, že to konečně dopadne dobře, se vždycky pokazí. Když si myslíte, že je to fajn a bude to fajn, tak se pak stane něco co to změní. Ať je to cokoliv. Jedna hloupá zpráva, jeden hloupý člověk. Vždycky se něco najde a to změní vaše dočasné podplacené štěstí na chvilkovou závrať, pocit slabosti, smutku, neštěstí. Všechno je najednou jinak. Může za to alkohol a nerozmarnost dvou lidí. Mě a toho druhého. Vždycky se mi to takhle zhroutí ? Kdy už konečně se budu zase otevřeně a upřímně usmívat an svět ? Kdy se nebudu usmívat jenom pod přetvářkou ? Kdy se budu opravdu otevřeně usmívat ? Kdy nebudu vevnitř trpět ? Kdy si lidi všimnou, že nemůžu být jenom ten věčný smíšek, že i já mám srdce, které mě dokáže pořádně zabolet ? Kdy si toho všimnou ? Kdy mě někdo konečně obejme a nabídne rameno na pořádný vybrečení ? Kdy mě konečně někdo nakopne, abych šla dál a hodila to za hlavu ? Kdo mi konečně otevře oči a řekne mi, že se trápím kvůli hovadinám, které mě potkají ještě mockrát? Kdo ? Nejspíš si to budu muset říct sama. Nikdo takový už není. Nikdo, kdo by mě bral jako člověka s citama. Všichni si myslí, že budu jenom zábavným prvkem, který nikdy neztratí dobrou náladu. Jenomže mě silně dochází. Potřebuju někde zase pořádně nabýt, ale netuším kde a od koho.

... pomoc ...