Pozpátku

Hodiny jdou pozpátku, všechno se vrací. Stejně jako zpáteční jízdenka nevrátí mi už peníze ani okamžiky, vrátí jen hořkost. Proto je třeba ji vyhodit. /Už se stalo/
A takysmazat,
zapomenout,
vyprat,
nehledat.

Začátek byl tak jednoduchý, možná proto, že jsem chtěla. Chci pořád, jen už to není tak lehké? Vracení se do "normálního" života, bez nadsázky opakovat to, co každý den. A nepozastavovat se nad změnami, co zasáhly mě v očekáváném sladkém spánku, po neklidných nocích.

Ne, nestane se ze mě zoufalá troska. To ne. To už z principu nedovolím. Sebelítost vykopnout za dveře. Nelítostně. Opravdu mi jí není líto. Zaslouží si to. Zaslouží si zůstat venku. Sebelítost je jedna z největších skládek, do který můžete spadnout...
- Už proto třiďtě odpad a pocity zvlášť :)

Časy sebedestruktivních opozic vyšuměly... Dobře jim tak.