Online smrt

Většina z vás si pravděpodobně uvědomuje, že život každého člověka je konečný a končí smrtí, která je nevratná a neodvratná. Přesto by vás asi silně citově zasáhlo, kdyby tím člověkem, jehož život skončil, byl někdo z vašich blízkých, k nimž máte silnou citovou vazbu. Mě však život přiměl položit si otázku, jak je to v online prostředí. Na první pohled by se mohlo zdát, že na internetu smrt v této podobě neexistuje, ale to vůbec není pravda. V průměru každou sekundu mizí z webu tisíce, možná miliony stránek. Stačí, abyste několik let sbírali odkazy na zajímavé profily aktivních uživatelů na nějaké sociální síti a po těch několika letech jich bude velká část smazaná či víc než rok neaktivní. To vše si však můžete vysvětlit prostě tím, že lidé po sobě mažou profily nebo je opouštějí a přesouvají se jinam. Ale co když si s někým pravidelně dopisujete a máte spolu blízké kontakty a on najednou přestane reagovat na všechny formy komunikace – nepřihlašuje se na sociální síť, neodpovídá na e-maily ani na SMS. Člověk čeká a doufá, že ten druhý třeba odpoví, ale čím dál víc se podobá lékaři, který místo aby zahájil resuscitaci, čeká, že se pacientovo srdce ještě pohne. Jenže ono se nehýbe (obrazně řečeno) a online zdroje neposkytují dostatek informací, aby bylo možno dedukovat příčinu, takže zoufalému uživateli se rozeběhne fantazie a začne z toho, co se stalo, třeba obviňovat nějakou antropomorfní personifikaci.

Co se mohlo stát? Zpočátku to může vypadat na neohlášenou dovolenou či služební cestu, případně hospitalizaci. Ta osoba se mohla stát obětí dopravní nehody nebo únosu. Mohla být vážně zraněna při loupežném přepadení. Mohla se nečekaně oddat sektě, která online komunikaci zapovídá. Mohla přijít o připojení k internetu (zvlášť pokud měla jen připojení přes mobilní telefon) nebo ztratit všechna hesla. Mohla ztratit paměť.

S každým týdnem online mlčení se prognóza mění a je čím dál děsivější.

A nakonec ta nejzásadnější otázka: Může se to stát i mně?