Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

samota mě dostala

O sexu bez lásky a lásce bez sexu

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Mladý kluk utíká od reality do snů...Jenže co když se skutky, které udělá tam, promítnou do reálného světa. Ponese za své jednání vinu?

Vysáváme ostatní, abychom sami žili. Tak trochu o životě na vysoké škole, o promiskuitě, o životě bez lásky, o lásce. Hledejte sami ;)

O hodnotě času, o prchavosti krásných okamžiků, které se ti ztratí dříve než stihneš mrknout a už je nikdy nedoženeš.

Jen takové momentální rozpoložení duše, když je ten lásky čas, jenom doufám, že neuvidim nikoho pod rozkvetlou třešní...

ona ví

Jana zůstala uvězněná v říši snů a Tom v zoufalé snaze ji zachránit sáhne po LSD...co to s ním udělá, najde vůbec Janu, a když ano, tak zachrání jí?

Je to stejné jako s tím malým klukem. Za pár hodin konstatují její smrt, ale ona přitom může žít. Ten příběh je úplně jiný, než jak ho vidíme tady. Může si zvolit, ale odolat té touze nastoupit a jet, je tak neskutečně těžké.

První se sbírky povídek spojených osamělostí aktérů vymykajících se normálu, kteří se potkávají a míjejí uprostřed nočního města, kde v dálce s otevřenou náručí stojí non-stop obchodní dům...

Tom žije...i když :/ no a snad si to jednou někdo přečte :D

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

svět je malej a každej se nakonec zná s každym...tenhle příběh je propletenej až moc a některé nitky se začínají ukazovat na povrchu.

"Už vím, že hvězdy plní přání a tu noc nebe plakalo jenom pro mě. Kdybych jenom věděl, co všechno mé přání způsobí :/"

setkání dívky s panem Senem nebo snad Snem??? Můj svět má hranice, ale je neomezený, dokud nechceš víc. Nesmíš se ptát, nesmíš čekat na příště. Ale jak rád bych jí to slíbil. předchůdce románu snílci

Někdy, někdo potřebuje jenom tvoje tělo. Je špatný mu ho půjčit, je špatný nechat ho se trápit?