Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.

A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Nejkrásnější vzpomínka

Aneb hledání svého srdce

Přirozená tma je lepší než nepřirozené světlo

To je tak, když vám někdo chybí

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

Publikovala jsem jinde, ale pořád nad tím dumám..

Á nestěžovat si, panstvo :D

Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.

Když se vrátíte z jiné kultury zpátky do vašeho světa. Báseň je o přítomnosti a o tom, jak se cítím tady v Čr po návratu z Ekvádoru. Jsou to právě 4 měsíce.

Ojojoj, letní noci..

Možná to vážně není důležité. Co se hlava naučila o světě, může to totiž být špatně. A některé vypálené cejchy se sakra blbě mažou.