Autor Ludmil Elis Quo

ukázka z Románu. dávát to sem jen proto, abyste si poslechli tu nahrávku - zvlášť tu její část blízko jejímu konci
Zkouším po dlouhé době znovu psát. Nejde mi to..
"Osamocená slova" by se spíše mohla jmenovat nějaká sbírka. Nu ale dal jsem tento název i básni, neboť to jsou osamocená slova. A také slova osamoceného.
noční jakési rozvažování...snad každému, kdo toto nezná, pomůže to tuto věc pochopit
Kdo tento traktát pochopí, může si osopit právo považovat sebe za největšího zdejšího literáta, básníka a filozofa. A kdo ne, je ztracen...
to má být báseň
Kolenová báseň. Tzn. báseň psaná na kolenou, pod rouškou tmy.
tu
Opravdové mistrovství útlocitu, jemná poezie pro ouška nejdražších dívek-básnířek odkudkoli.
Romantická.
Bez zrnka poetičnosti.
Surrealismus a podobné nesmysly. Parodie na básnictví, mnohé inspirace a asociace.
Jaro přišlo, do básně se vtisklo.
Něco jako Neurobeatova zahrada.
Představte si astronoma, který má špinavý objektiv svého dalekohledu. Má za cíl říci, co vidí - podívá se tedy do dalekohledu, ale neuvidí nic. Protože je líný čistit objektiv.
"Později jsem ležel na zádech a vykřikoval : NULA, NULA, NULA a do toho jsem začal pípat." - nejmenovaný básník.
Tučný fascikl. Pojednává o dvou Kateřinách, jednom Ludmilovi, jedné Tereze a tak dále. Zasazen do prostředí smyšleného "Uherského hradce". Stylisticky rozkolísaný, někdy téměř expresionistický. Nečtivý, není vůbec možné ho přečíst.
Nevím jestli se to dá nazvat jako "filozofická báseň".