Bez zrnka poetičnosti.
 26.04.2009
3
1351 (8)
0
Vzpuřuji se. Nectím vaše zákony, dal, má dáti.
Nechci dostávat, když vy dáváte,
nechci dávat, když vy chcete brát. Systém odměny a trestu
a jiné dialektiky o obchodech a směnách, o karmě, o pykání,
jsou mi odporné a děsivé. Ať člověk, aťsi bůh,
bojím se všeho, co mi vládne. Ať člověk, ať mocná příroda,
bojím se všeho, co mi vládne. Chci cestovat bez víza
a navštívit Zámek. To vy jste mě porodili. Rozmysleli jste si to vůbec?
Proč jste mi dali utrpení? Jsem živá bytost, díky vám. Má mi snad svět co nabídnout?
Něco sladkého a cenného, co se nerozpadne, dobiji-li to?
Něco živějšího, než já jsem živ? Budu plakat až do konce svých dnů.
A když mé dny neskončí? Budu asi plakat věčně, bez pokoje, bez hrobu.
 27.04.2009 18:59
Něco živějšího, než já jsem živ - to znamená, něco více živého, než já, něco víc živého, než vůbec člověk - živého v tom smyslu, že to ani není živé, v tom smyslu, že to nemůže zemřít. Navazuje to nad verš nad tím ("Něco sladkého a cenného...").
Inu, má to být vzpoura. Depka je v tom pochopitelně. Malá písmena jsou tam proto, aby donutila čtenáře to číst.
 26.04.2009 23:26
Něco živějšího, než já jsem živ? - tuhle větu jsem přečetl asi padesátkrát a pořád se mi ne a ne dostat do hlavy
Má mi snad svět co nabídnout? - ano, má, jen ještě chvíli počkej, zjistíš, že to stojí za to, kéž by ty dny neskončily...
V drobném písmu(které se ale vážně blbě čte) vidím dilema mezi tím jestli to oznámit světu nebo ne. A možná jestli si to psal dnes, bud to depka z toho že je zítra pondělí (kéž by, že..)
 26.04.2009 21:02
nalepenej na displej čtu tvý slova
. . .
a sakra, bolí mě ... oči /?/

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.