Osamocená slova

I.

něha mě zajímá
mě padlého

v tvém zajetí
ve tvém objetí

určuji místo, kde je slunce
je v tobě
i když s narušenými paprsky

jsi asi duševně chorá
když tancuješ bez radosti
a já tě znásilňuji

II.

oči jsou krychle v šedočerném prostoru
oči jsou můj pokoj

a můj pokoj dnes je připraven pro tebe

pojď a sedni si na postel

odhal ucho
břicho

vnitřnosti se v tobě krčí jako v koutě
naříkají je mi jich líto
a vůbec, chybí mi klobouk
sebral mi ho bůh

III.

objímám tě zevnitř
praskají klouby prstů uvnitř tebe

abstraktní chladnou a kovovou kliku
okusuji a líbám
miliony jemných vibrací se sbíhají dole
je pozdě milovat, už jsi řekla
tak teče voda nitrem
jsem pozorný, ale násilnický
a tak si přeji
abych tvou tvář viděl

IV.

nejsem vzdělán o tvých rtech
bojím se tě jako smyslu života

ty spíš, ty už dávno spíš
já křičím
oknem dolů
to ale není ta nota která by rezonovala v tvém srdci
nikdy nebudeme spolu

zelený můj mozek září v pátém sektoru
noc mě umačká
se zlobou v srdci usínám
slábnou čím dál hlasitější výkřiky

V.

čas mě drží v pokoji tvaru kvádru
čas mě drží v prostoru
s drahými kategoriemi
s asociacemi

mně je tak úzko z bytí v bahně
mně je tak osamoceně v samotě
tak neútěšno bez boha a bez matky
tak pusto bez smyslných bojů

neboť ona vše utla
celého mě utla
jako něco bezvýznamného

VI.

já mám na ni vztek
vždyť jsem se chytil
jejích vlasů křečovitě

jen proto, že jsem si přál
se jí držet
jen proto, že jsem ji ještě nechtěl odhodit
jako ona odhodila mě

dříve, než jsme se poznali
dříve, než jsme se drželi
ale už v té době, co jsem psal hloupé texty
k uzoufání nesmyslné

.