Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Parodie na první díl televizního pořadu Alenka v říši GIFů. Tento díl se mi většinou tuze nelíbil a z této parodie snad poznáte proč. (Druhý díl se mi pak líbil víc.)

Moje asi nejfeminističtější dílo. Článek popisující fiktivní feministický román „Zženilé obyvately klárské“ líčící postmatriarchální společnost. Inspiroval mě popis románu Egalia's Daughters.

Po rychlíkových tratích od začátku abecedy na její konec, přes taková místa jako Přerov, Studénka a Bohumín. (Mimochodem, vyslovuje se „Rudina“ ve slovenštině „ruďina“? Nepodařilo se mi to spolehlivě zjistit.)