vanovaso: i já byla.. věřím

j.f.julián: od takového klasika je to pocta, díky

Amelie M.: před chvilkou jsem rozsvítila i svíčku na hrobě, a věříš ,že je mi trochu líp? díky

Yana: moc děkuji

Lenča: děkuji...

Lenča: a co : co láska v srdce mu vklouzla?
jinak tě vidím nad čarovnou křištálovou koulí ...milá

Lenča: Souhlasím. Je to nechutné a zvrácené, ale některé myšlenky prostě politicky korektním způsobem, aby to čtenáři pochopili, vyjádřit nelze. Děkuji. Mám radost, že se ti líbí. :-)

Zajímavé řešení. Ač je to krapet nechutné a zvrácené, fascinuje mě, co je schopná lidská bytost vymyslet a učinit.
Nápadité, líbí se mi :)

hrozný příběh, a ještě hroznější je, že podobní úchylové a nemocní lidé běhají opravdu po světě...

Amelie M.: Děkuji. Myslím, že jsi to vystihla, jde o ten kontrast a také o to, že člověk by se měl pokorně spokojit s tím, co má, protože když bude posledlý hledáním dokonalosti, povede to spíš k zrůdnostem než k něčemu ušlechtilému.

Lenča: některou zkoušku nepřekonáš,jen časem možná přestane tolik bolet...ok

j.f.julián: Děkuji :)
Vím, ten poslední řádek... Jenže žádné slovo mi nešlo vynechat, aniž by to ztratilo svůj smysl.

.. to je zajímavé.. sic jsem si skoro zlomila jazyk při čtení jména oné "vysněné", ale co mě zaujalo, ten kontrast toho, že to, co se líbí jednomu, je pro druhého odporné.. (to byl asi pěknej psychouš ten nekromant což? i když.. on to má lehce naznačeno ve jménu..) .. líbí se mi

ano! krásně jsi to vystihl..

přejel po mně mráz.. přeju, ať ti není moc smutno..

Yana: vanovaso: Lenča: děkuji :)

Yana: to mě těší, děkuju za zastavení..

Lenča: také ji pořád vidím okolo sebe.. tak nějak si i představuji, že tu okolo mě pobíhá a i klukům, když jsou smutní říkám.. "podívej, právě ti čmuchá k uchu, právě se po tobě válí" a hned se začnou smát :) děkuju..

vanovaso: je to těžké, ten pocit naprosté bezmoci je k zbláznění.. i já mám podobnou zkušenost s blízkými lidmi a nikdy nebudu litovat, že jsem s nimi byla až do konce.. a jako ty si říkám.. třeba jednou bude někdo i se mnou..

ať ti zbudou jen krásné vzpomínky, co tolik nebolí, děkuji

Severak: Děkuji za komentář. :-) Ta tvoje báseň se mi líbí, připadá mi spíš někde mezi dadaismem a surrealismem, ale vtipná rozhodně je.

Nicméně, já mám ze čtení tohoto svého textu trochu jiný pocit - jako by vyprávěl o světě, kde nefunguje čas a prostor. Všechny postavy jsou současně na několika místech, dělají několik různých věcí a všechny události jsou roztaženy od začátku až do konce a zbaveny zřejmé příčinné souvislosti. V podstatě si čtení takového textu vyžaduje vnímat vše, co v té povídce je, současně, což je již při tomto rozsahu povídky velmi náročné. (A teď si představ, že by to byla třísetstránková kniha!) Když to srovnám s původní povídkou, přišla tou transformací o řadu souvislostí, zejména o ty, na které se zaměřuje strukturalistická literární teorie. Na druhou stranu nepřišla o téma a jsou v ní stejné postavy.