loose-loose situace :-)

Jinak tento fejeton člověka zaujme absurditou té úvodní metafory.

Zajímavá báseň, taková obrazná, to mám rád.

Jen bych upozornil, že „hořící keř“ a „křišťálová noc“ jsou dvě zcela konkrétní věci (zjevení boha a historciká událost z doby nacismu), takže to může svádět k podivným interpretacím.

vskutku geniální dílo se skvělou pointou ;-)

pozdrav od člena Sokola :-D

V poslední sloce jsem trošku škobrtla, ale je i tak krásná. Dneska se mi zdá, že každá báseň na kterou kliknu mi nastavuje lehce metamorfující zrcadlo. (Možná je to ale jen takový den.)

Nádherná, taková doznívací.

Orionka: Děkuji. Ano, máš naprostou pravdu. Nejsmutnější mi na tom přijde, že nejen v případě Indiánů, ale i v tom průmyslovém Německém vraždění si to přímí účastníci ospravedlňují tím, že vlastně likvidovali odpad, co se týče Indiánů, tak zvířata.

Přímo při tomto masakru zemřelo kolem 300 indiánů, nutno ale podotknout, že v táboře, který čítal na 600 lidí bylo pouze 60 mužů, bojovníků a starců, zbytek byl na zimním lovu bizonů, cca 50 mil odtud, takže obyvateli byly z hlavně ženy a děti. Indiáni se nebránili, vyvěsili bílou a americkou vlajku, a šlo o zimní tábor Šajenů a Arapahů, kteří měli zaručenou vládní ochranu a jejich náčelníci se ze všech sil snažili udržet mír s bělochy. Zhruba polovině lidí se podařilo prchnout, hlavně díky tomu, že většina vojáků byla opilá a neukázněná. Oběti byly poté zohaveny. Tento masakr bohužel nebyl ojedinělý, i když se považuje za jeden z nejhorších (zdokumentovaných). :-(

Opravdu hezky napsáno. Tento problém se opakuje celé lidské dějiny, některé jemnější doby a kultury ho prožívají více, jiné nad ním mávnou rukou. Málokdo má odvahu stát se mučedníkem, pud sebezáchovy většinou funguje spolehlivě. Psychické následky jsou ovšem jiná věc... právě ty byly jedním z důvodů, proč Němci za války zprůmyslnili vraždění... Kolik mrtvých bylo v tomhle masakru?

Tohle jsem vážně nečekala :-)

Dost dobrý :)

Moc příjemná :)

Dobrá hudba :-)

To je skvělý! A ten závěr... moc pěkné. :-)

vanovaso: Ano, pradoxy a dilemata lidské společnosti, neustále se opakují a opakovat budou. Musím a moje smrt nic neřeší, nic nezachrání. Mučednictví velmi často není přijatelnou volbou, ale jak s tím dál žít?
Díky ti!

krásná, sama zpívá...

vanovaso: Sakryš, to mám ale mezeru :( Takže díky za její vyplnění :)

Běhal mi mráz po těle, ale někdy opravdu nemáme volbu, budu hrdina , když se nechám zabít já? , a pro koho? smutné je , že za to rozhodnutí k takovému činu nenesu zodpovědnost já a tudíž ho nemohu ovlivnit, ale i v dnešním světě se dějí paralelní příběhy... hezky jsi to napsala

vanovaso: V pořádku :-) Je mi jasné, že gramatiku ovládáš :-)

Milá a pěkná ... Nutí k zamyšlení :-)

Zamila: díky , máš pravdu - mně -tobě , nepozornost...