Moc se mi líbí především ten refrén. Ten o příběhu jak vznikl tvůj vesmír. To je krásné. Má oči jen pro tebe a tvůj svět.

Yana: ano, je to na besedu.. s tím, co jsi napsala naprosto souhlasím.. :) díky za zastavení..

Orionka: jo, to jo, takhle to vidím taky :)

nějak nemám na dlouhý komentář, vidím to podobně, dnes mi navíc sedla tvoje úvaha do noty, je důležité najít zlatou střední cestu, hlavně být pravdomluvný a ne falešný, nebo povrchní, je důležité umět jen nepřitakat abychom neměli problém, umět říct svůj názor slušně jasně a každému stejně, to je důležité. A někdy někomu přehnaná upřímnost může přinést jen problémy, mám v památníku z deváté třídy od spolužačky napsáno...zachovej si svoji upřímnost...ano zachovala jsem si ji, ale vždy jsem věděla kdy a jak ji použít, to myslím byl větší dar. Takže být pravdomluvný, nefalešný, nebát se říct svůj názor, ale vědět komu a jak, to je umění. Upřímnost není drzost a neomalenost. Tohle by bylo na besedu, viď. Jo dobrá úvaha. Teď mě ještě napadla situace: upřímnost ve výchově, ano to je důležité téma, ne každý má krásné, šikovné, společenské, nadané a inteligentní dítě, když mu od mala budu tyto chyby upřímně předhazovat, vychovám z něho chudáka, neschopného, zaujatého tím že je ošklivý, hloupý budižkničemu ale jde to i tak že z něj bude schopný, krásný člověk...to mě jen tak napadlo, občas člověk z úst rodičů slyší sice pravdu, ale takovou co se zařezává, hluboko...a nemusí ti rodiče lhát a být neupřímní, jen taktní a empatičtí, no jak říkám je to na besedu...ahoj

Já to vnímám spíš tak, že v anonymitě se rychleji projeví a odhalí to negativní, v tom souhlasím. Ale pokud jde o normálního slušného člověka, nezatíženého žádným traumatem apod., tak přece nezačně mluvit vulgárně a urážet jenom proto, že může. Ale možná jsem idealista :).

Orionka: víš.. já si nemyslím, že člověk se chová stejně, bez ohledu na prostředí.. spousta lidí, když je nikdo nevidí, dělají věci, které by běžně nedělali.. takže, pokud jsou skryti za počítačem, chovají se hrubě, protože je možnost aspoň na někom si poléčit třeba své malé sebevědomí anebo se s někým pohádat.. anebo se chovají přehnaně mile, protože těm v reálu tu lásku neumějí dát a tak se o ně dělí třeba takhle.. to je něco, jako zamilovanost, ta taky člověka mění :-)

vsadím se, že kdyby zavřeli deset lidí třeba do obchodu, narvanýho zbožím a nechali je být, devět z desíti tam něco čmajzne, ač vlastně vůbec zlodějem není.. :)

Pěkná úvaha, taky o tom někdy přemýšlím. Podle mě je to o schopnosti najít střední cestu mezi tebou zmíněnou neomaleností a na druhé straně neupřímností, licoměrností. Obojí je myslím špatně, i když to první asi dokáže víc ublížit.
A pokud jde o anonymitu internetu - člověk se všude chová tak, jak je mu to vlastní, prostředí za to nemůže.

Amelie M.: Jop, píšu pořád, jen se k tomu prokousat :-D

Máta: tak potenciál k rozepsání tam je.. jen piš :)

Amelie M.: Díky to moc moc. Opravdu mě těší, že to na tebe tak hluboce zapůsobilo. Abych řekla pravdu, příběh tohoto muže bych jednou chtěla zpracovat i v mnohem větším formátu, původně jsem vůbec netušila, že mě vezme až tak moc. Patří mu jeden z mých připravených konceptů :-)

Máto, to je dokonalý! upřímně.. v tak málo slovech vykreslit takový příběh, to smekám!!! neskutečný.. zapůsobilo to na mě neskutečně moc.. tleskám! :)

Ten čas příjde, věř.

alexis.. jasnačka.. to jsi mi psala, o tom druhém, ještě jsem se k němu nedostala, mám toho moc, ale neboj, chystám se na něj hned, jak to půjde :) tak at ti to píše ;)

Amelie M.: pokusím se, aby kapitoly přibývaly rychleji :) díky za tvůj zájem. Píšu ted dva romány najednou a ten první má přednost, neboť půjde do soutěže, je to pokračování a v soutěži chtějí oba díly, ale přesto na Imaginárium nezanevřu a usilovně vymýšlím dál :)

Máta: přesně tak.. anonymita nám dává křídla.. zvlášt v té negativní suverénnosti.. díky :)

Nemohu než souhlasit. Je upřímnost a upřímnost. A špatně vyslovená upřímost se rovná ráně pěstí do obličeje. Někdo ji ustojí, oklepe se a odejde středem, někdo ji zraněný opláče a někdo ji vrátí s ještě tvrdší razancí a mám pocit, že přesně k tomu dost často dochází na sociálních sítích, v anonymním prostředí. Je strašně jednoduché dávat rány, když tomu dotyčnému nevidíme do očí, když za toho někoho je tam jen jméno a obrázek, raní to ale úplně stejně, možná ještě víc. Často to bývají věci, které bychom dotyčnému do tváře nikdy neřekli.
Ano, upřímnost nade vše, ale obzvlášť tu negativně laděnou, s empatií, rozmyslem a vhodně zvolenými slovy.
Díky moc za zamyšlení.

pěkný! :) sice jsi mi trošku rozsekala čtení.. při čekání na další kapitolu a musela jsem se do toho chvíli dostávat, ale musím tě pochválit.. proti tomu, co jsem četla, jako první, jsi se posunula o notný kus dál.. palec hore, těším se na další! :)

Ailin: Tak to se moc těším :-)

Máta: Ano, určitě :) . Jen čekám na vhodný okamžik, až budu mít dost času to číst souvisle v kuse. (Od Tvých věcí je tak těžké se odtrhnout... :D )

Ailin: :-D A každá citlivá duše, která Tvář ustojí až do konce má mou poklonu. Ale je pravdou, že číst o skutečné historii, obzvláště takovéto, a číst komorní fikci je dost rozdíl, to je úplně jiné kafe.
A jen se ještě nenápadně zeptám, dáš se do Prokletých rukou? Jen tak na okraj, informativně, nenutím.