V duze bloudí moje prsty,
jak to zvládnu bez záchrany brzdy.
Déšť promáčí mne jako papír,
bez záblesku, kde je safír.
Blesky kolem z duhy oblouk.
Pomyslnej drž si klobouk.
Najednou tu super cela,
cože zbude z mého těla.
Sáhnout jen chtěl jsem na tu duhu,
poznat krásnou čaro stuhu.
Už však nevím, co se děje,
proč se tělo rozechvěje.
Bože vítr, hromy chrastí.
To je peklo? Já v té pasti.
Probírám se v roztřesení,
kdo objímá mne, že nic mně není.
Probírám se po té hrůze,
zda vzhlížet moci budu k duze