Stáří

ach jo, věčné téma pečovatelek...
jo, to jsem i já, úplně v té básni vidím stařečky a stařenky, bezmocné, slabé, neschopné a popletené, odkázané na okolí a to? To nemá čas, všichni závodíme a proč? Abychom nakonec dopadli jako oni - jako ti staří, nepotřební? No...
lékař má v rukou lidský život, sociální pracovník lidskou důstojnost.

Amelie M.: black.heart: Psavec: díky vám za zastávku a koment

j.f.julián: dík moc i za připomínku

vanovaso: máš pravdu, určitě, společnost se aktivně zajímá o lidi staré, gerontologie je v rozkvětu, ale těch starých lidí přibívá a také věk produktivní a relativní mladost se prodlužuje, nevím, viděla jsem kolem sebe spoustu starých lidí, kteří umírali a dožívali osamoceni, třeba když jsem chodila za zmiňovanou babičkou do penziónu, ale mám maminku a otce sedmdesátníky a jsou aktivní, jenže ti pro mě zatím nejsou staří, jsou soběstační, tráví svůj čas svými zájmy, jezdí na výlety, na dovolené, zatím se z toho všedního života nevyčlenili a hlavně jsou zdraví, možná jsem spíš chtěla upozornit na lidi nemocné, které nechápeme, nedovedeme to, třeba proto že se do jejich stavu nedovedeme vžít a často bohužel vidím kolem sebe přestárlá zvířata, najednou jsou na obtíž, ačkoli ještě nedávno skýtali potěšení a těsili se přízni, děkuji z zastavení

kmotrov: také na to myslím, budu to stále já, budu, ale třeba bloudící ve své mozkové kůře, prořídlém, málobuněčném blátu, jak jsem již psala na stáří se připravujeme celý život, ale když já viděla lidi dementní, u kterých bych to nikdy neočekávala, třeba moje babička, byla to stále ona, pro nás. My jsme pro ni byli cizinci, hrozně těžce si dávala dohromady souvislosti a prostě umírala sama a navíc, sakra, já mám ten pocit, že jsme ji v tom nechali...

Snad poslední řádek se mi ještě nějaký čas vyhne.

Báseň je hezká, člověk se zamyslí. Já bych se oprostil od zjednodušujících ?rýmů?, ale bohužel, tak dnešní poezie vypadá. Tyto zkratky připomínají spíš rap než básně, i když v této se to dá unést. Tato kritika je ovšem jen můj pohled na současnou poezii, jiní kritizují mě, pro archaismy ap., tak piš samozřejmě-jak se ti líbí!

A já nemám takový pocit, dokonce bych řekla, že poslední léta se ke stáří a nemocným lidem a taky třeba bezdomovcům pohled změnil a taky se pro ně víc dělá, je to můj pohled,možná to není všude stejné...pravda je, že pomoci a lásky těmto lidem bude vždy málo /pomíjím mládí, ale tam je to přirozené, že 16ti letým se 40,50 let zdá jako záhrobní věk,nemluvě o70,80lteých - ale i tady vidím posun, mladí hledají pomoc, radu, zázemí, sami se v tom dnešním šíleném světě ztrácejí/.

Má to prvky protestní básně. Protestní proti komu?
Proti všem co si myslí, že jim patří svět. Proti bezohledné progresivitě, ve které není na takové věci, jako je stáří místo. Líbilo by se mi to ještě ostřejší, aby to vyznělo jako Dykovská facka (ale to je věc vkusu).
Každopádně díky tomu protestu je to od tebe trochu jiná báseň, ale s tvým rukopisem, ke kterému patří detaily, které stojí za povšimnutí.
...Cizincem ve své vlastní hlavě
bloudem v bludišti života...

Až budu starý, budu třeba pomatený, jaké to bude? Budu to stále Já?

Působivá.

libi se mi to tema...

krutá pravda.. solidně popsaná..

Lenča: správný postoj :-), dík

Orionka: Myslím, že celý život se na stáří připravujeme, také si myslím, že z života který žijeme se dá usoudit jaké naše stáří bude, bohužel někteří jedinci dopadají i tak jako v mé básničce, je to smutné ale je to tak, možná si za to trochu mohou sami, pravdou je že někdo je v padesáti starý, a jiný v sedmdesáti plný elánu, děkuji za reakci, možná se básnička může jmenovat Memento?

Hezká báseň :)
Jako malá jsem se bála stáří. A dnes... s nadšením a očekáváním vyhlížím každý další rok. Možná to fyzicky nebude moc fajn, ale psychicky bych to mohla zvládnout :D

Působivé memento, hezky napsané. Naštěstí mezi blízkými nikoho starého nemám, věkem tedy ano, ale jinak ne. Stáří je totiž stav mysli, nikoli těla.