

Hm, fandím ti, řítíš se dolů? Třeba je tam líp než nahoře;-)ve stanici peklo se občas aspoň něco děje, super


Bože, je to fakt bomba, není mi hnusně z toho prádla, vždyť ta kapička je vzrušující, mně jen je smutno že se nenávidíš...za co, za věk, za to že toužíš, za to že někomu ubližuješ. Píšeš skvěle


Ano je cítit z textu že tím žiješ, je mi z té básně smutno a to vlastně je dobré, je plná citu


No, občas si taky připadám prázdně, ale takhle autenticky bych to nikdy nenapsala, cítím bolest, jestě bolest cítím, naštěstí, ta báseň je plná zoufalství a beznaděje, dokud je naděje, zoufalství nemá šanci


Máme podobné vzpomínky z vyprávění:-) můj dědeček František byl vyučený v textilu a pracoval v plzeňském Luxusu ještě v 80. letech dodnes vidím jak z obchodu vyběhl s dámou a látkou aby dáma viděla jak barva vyniká na denním světle a jak jí sluší, nikdy jindy jsem neviděla takovou ochotu a úslužnost, druhý dědeček vlastnil zahradnictví a táta vždy vyprávěl jak o vše po válce ze dne na den přišli, je módní naříkat nad naší dobou, ale každá doba si žádá své, nenaříkám...hezky se mi to četlo a taky zavzpomínalo


Mlčeti zlato : já jsem si ji přečetla znovu, utkvěla mi už tehdy v paměti. Je to moc hezké doznání. Opravdu ! A ještě jednou díky.


Šeptám i tak díky...no neusmívám se pravda, jen...také miluju život a občas to také tak vnímám, bojuju, máš úžasné vyjadřování, je tam toho tolik v pár verších


Hmmm, tvoje básně jsou plné citu, nádhera a hlavně moc hezky napsané


Yana: Díky za čtení. Konečný pocit je spíš opuštění...


Jak je to všechno rozpustilé...skvělý závěr, čekáme, na každou chvíli, na smrt, stále na cosi čekáme, už nechci čekat, jdu žít, do jejích spárů chci být tak plná že mě ne a ne obejmou, dík za tvoji poezii