Slavo B: já tomu říkám - dobrá blbost :)) jsem se rozhodla to nevzdat, ale normálně mě to točinká! :))) díky

Dobrý :)

ŽblaBuňka: Severak: PrimaDen: Lenča: lakomec: koiška: Ignácius J. Reilly: díky moc všem.

Orionka: tak to je velká pocta, že je něco typicky moje. to zní jako originalita. :)

shane: no, zase tak pocukrovaně to nevidím.. ale díky :))

Ty jó,tak ta se ti povedla...překrásné...celé... :-):-):-)

Orionka: ano, pamatuješ si to dobře.. :)

ŽblaBuňka: Děkuji

ŽblaBuňka: Děkuji, je z období rozchodu.

Tahle část to jsem přesně já.."Tančíš a pochybuješ v skrytu: " Možná se na lásku nehodím"...Krásné a krásná je celá. :-)

Hezké, jemné... takové typicky tvoje :). Jako když jdeš v letní noci městem a z okna se ozve tichá melodie klavíru.

Yana: Moc děkuji za upřímný a zajímavý příspěvek. Těší mě, že tě k tomuto zamyšlení přiměla moje úvaha - tím pádem měla smysl :). Jak píšeš, dilema pravda/lež si čas od času řeší každý, je to jen na něm a zvažují se i další věci, někdy jsou ty pojmy docela relativní...

Amelie M.: Na tom taky něco je :). Život člověka nutí ke kompromisům. Vzpomínám si, jak jsi sem psala něco o upřímnosti, že by se neměla uplatňovat za každou cenu a někdy je docela nepatřičná. To s tou pravdou a lží taky trochu souvisí.

kmotrov: ale to já vím celý život že bych k sobě měla být náročnější, ale víš já jsem prostě taková jaká jsem, možná i ta nedotaženost a polovičatost je pro mě charakteristická, vůbec se neomlouvám a souhlasím s tebou, já jsem vlastně ráda že mě znáš takovou jaká jsem, protože dokonalá bych to nebyla já :-) nedávno jsem se s někým bavila o úklidu, zcela obyčejná debata díky níž jsem poznala že i v úklidu jsem vlastně polovičatá, kamarádka mi povídala o tom jak si zaneřádí byt, pak ji to popadne a gruntuje a gruntuje aby ho mohla zase zaneřádit, to já ne, strašně, ale strašně by mě unavovalo gruntovat a gruntovat, já uklízím pravidelně, ale tak napůl, občas víc uklidím v předsíni, občas zase v pokoji, jednou umeju to okno, pak zase druhé, v životě jsem neumyla najednou 12 oken v našem domě, zabilo by mě to, takže u mě je jedno okno naleštěné a na druhém utkvěly ještě lístky muškátů z loňska, v tomhle se asi už nezměním, mimochodem tohle je rok stará básnička, možná že si ubližuju, ale já to teď tak nevnímám, dokonalostí bych toho nestihla tolik co toho stíhám, nebo bych se zbláznila :-) neskutečně ti děkuji díky tobě se vlastně také poznávám

takových dnů já mám přehršel

Doma jsem často slýchala že každý má tu svoji pravdu, a tak to je, pravda je relativní, tedy možná i lež, a pak je také lež z milosrdnosti, a to vlastně je dobrý skutek

Orionka: Neuniká ti nic, to je chyba, kterou jsem tam přepsal a reagoval jsem ne na tvoji správnou poznámku, ale na svůj vlastní špatný přepis.

Hm, nebudu si číst komentáře pode mnou, třeba bych se nechala ovlivnit a nenapsala nic. Napíšu svůj malý příběh. Mimochodem moje maminka o mém tatínkovi říká že to byl chronický lhář, nevím, možná, třeba jen ho k tomu nějak nutila. A já. Když jsem byla malá holčíčka i trochu větší) měla jsem bujnou fantazii, byla jsem hravá a byla jsem taky prolhaná a dokonce a klidně se k tomu přiznám, jsem něco i ukradla. Tak a je to venku. A vůbec mi nevadí když se k tomu teď přiznávám, to proto, že teď nelžu ani nekradu!. Příčí se mi to, mám ráda čisté svědomí a nechci se do svých lží zamotávat. Takže měla jsem nakročeno, ale včas jsem si uvědomila že takhle ne. A tak to mám ráda. Myslím, že každý se se lží ve svém životě setkává, jde o to, jak se s ní vypořádá, jak si v ní lebedí. Tak, asi je dobré se se lží setkat a udělat si na podkladě těch setkání zdravý náhled a pak si vybrat, ale to už je charakter každého jedince, někdo je necharakterní intrikář, jiný charakterní jedinec. Já to mám tak že na podkladě necharakterních vlastností jsem si vytvořila charakterní pohled a takových lidí okolo sebe si tedy vážím, těch co se klidně přiznají, ale něco si z toho odnesou do kvalitního života.

Amelie M.:
Tohle je vskutku půvabné...:-)

Tak takhle se mi líbíš,
když srdce Tvoje zpívá,
pohodu, hravost slíbíš,
hříšná i důvěřivá.

To člověku hned zdá se,
že jaro už je tady,
na okno tluče zase,
přijmout chceš bez výhrady

vše, co Ti může dáti
(byť prosté štěstí pouze!),
na lásku chceš si hráti
a líbati se dlouze...

má něco do sebe