DDD: Vítězslav Novák napsal cyklus Vzpomínky (pro klavír), které mají podobné názvy, a který mám moc ráda. Např. Triste se jmenuje přímo jedna z nich. Ráda používám názvy, které pro mě mají spojitost s hudbou.

Zvláštní, řekl bych, dost nereálný příklad...
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)

Příkladem sebevědomé pravdy, která je až nelidská, by mohlo být oznámení lékaře pacientovi, že jeho stav je neléčitelný a je zbytečné, aby za ním dál chodil.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.

Zase si z nás děláš trochu legraci, to se mi líbí :). Závěrečné dovádění s neplnoletou je taková ironická ťafka, kterou shazuješ vznešenou poetiku prvních dvou slok. Ta první se mi líbí nejvíc, druhou mi trochu kazí závěrečný verš, rytmicky by myslím sedělo spíš "pohladí ruka tvá".
Teoretický úvod každopádně za 1, moc děkuji za poučení!

Díky moc za odpovědi. Jsem asi natvrdlej, ale pořád to úplně nechápu s tou sebevědomou pravdou. Můžeš mi dát příklad?

No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?

Nebo si to teprv budeš myslet?

vanovaso: Jop, já už jsem sem loni nějak nepřišel, byly ty noční a pendlovali jsme mezi vozovnami. Teď jsem si tohle někam kopíroval, tak jsem odpověděl...Promiň, jestli jsem Tě zmátl:-)

Moc hezká :)

Krásná :)

...kdo napil se má navždy žízeň
Moc se mi líbí :)

Príma :)

Stále doufám,že se neztratí.
Hezké dílko...

DDD: Moc děkuji za příspěvek do diskuze. Vezmu to postupně.
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)

shane: tak nejdřív přemýšlím o co jde, a zjišťuji že je to odpověď zpožděná o půl roku...ale i tak dík za ní..

DDD: Děkuji moc.

Zamila: Děkuji za zastavení.Kdepak jsi se toulala,už tu bylo smutno.

Ignácius J. Reilly: To vše se odvíjí podle období v kterém se právě nacházím. Když je to smutek píši smutně..Děkuji .

Orionka: Nepruď.

Máta: Děkuji, těší mě, že jsem tě inspirovala k zajímavému zamyšlení. Posouváš moji úvahu trošku do jiné roviny, od objektivní pravdy k subjektivní, která je vlastně osobním přesvědčením, názorem. Z tohoto pohledu jsou pojmy pravda a lež zaměnitelné velmi snadno a každý je může vidět jinak. Já psala spíš o vědomé lži, když člověk ví A, ale tvrdí B. I tady to ovšem může být relativní, jak psala už Amélie...

Co je to ta sebevědomá pravda? A myslíš, že pravda nevyžaduje odvahu? Není naopak lež často nástrojem slabochů neschopných postavit se za své činy? A jak bys definovala pravdu, či lež o kterých mluvíš? Nejsou náhodou často zaměnitelné? A nakolik se s tím, co říkáš, ztotožňuješ ty sama? Není to tak trochu "provokace" za každou cenu?

Ano, lež je jistě někdy dobrá. Ne ale taková, která má za úkol ublížit, nebo poškodit.

Zajímavá úvaha... možná ji trochu rozvedu možná ještě trochu víc zamotám...
Co je vlastně pravda a co je lež? Pro mě je pravda čistě subjektivní záležitost, stejně tvárná, přizpůsobivá každému na míru... každý má svou subjektivní pravdu, ale jiný ji může vnímat jako lež... Žádná všeobecná pravda neexistuje a každý kdo ji kdy hlásal byl lhář.
V čem tedy žijeme, v pravdě nebo ve lži? I když říkáme pravdu, jsme o ní doopravdy přesvědčeni, je pravdou i pro jiného?

Pravda a lež, jen dvě strany jedné mince, jedna oslavovaná, druhá zatracovaná, za pravdu se bojuje, umírá, lež je kluzký nástroj zlodějů a podvodníků... ale kdo ví jak se věci skutečně mají? Kdo rozezezná, zda je pravda skutečně pravdou, lež skutečně lží?