

...šťasten, kdo s tíhle nemá nic...musím říci, že trochu zvláštně pojatý villonovský odkaz, ale proč ne...


Hm, jsi optimistka, básničku jsi dala dohromady hezkou o tak vážném tématu


Asi bych jen opakoval již řečené, důvody jsou možná skryté v té anotaci. Literatura (včetně poezie) je z velké části řemeslo. A je asi těžké se naučit nebo zdokonalovat v řemesle při dvou počinech. Pak je takový vysledek, spousta berev, emocí a pocitů a kulhající forma.


Krásná... Máš mimořádnou představivost a dar ji v básni skvěle vykreslit. I mě trošku vyrušilo při čtení to místo, o kterém píše Orionka ale jinak je ta báseň velmi obrazotvorná a tak zvláštně, temně, romantická...


koiška: Tak to mě jedině těší a jsem rád, pokud se mi podařilo tu plynulost promítnout i do básně. Děkuji...


vanovaso: Umět se zasnít s dítětem v nás, to je velký dar...:-)


Yana: :-) Mám radost, že to takto vnímáš a moc děkuju. Za zastavení, i hezký komentář...


vanovaso: Lenča: a dodatek/vysvětlivka... Prostě jsme si s kamarádkou povídali o tom krásném pocitu vyjet brzo ráno, sotva otevřou svahy na ten krásný křupající třpytivý povrch a vykrojit první oblouk. No pak jsme se začaly hecovat, že je to téma na báseň a tak vznikl ten text. ;-)


Tak jsem si to užila jednou po svém a napodruhé jako lyžovačku - super :D


Nevím, zda ti bude tento komentář stačit, ale mně se prostě moc líbí.