Spolu sami

mrazivé bílé ráno
okno dokořán otevřené
pod ním
my
do sebe uzavřeni
a k sobě chladní jako sníh na protějších střechách

vracíme se po stopách na krku
zpět
do noci kdy jsem ti ještě tála pod prsty
teď doteky studí
jako by se v ranní bělosti styděly
a při polibku na rozloučenou nám zimou tuhne dech

venku pod domem přibývají tvé stopy v loňském sněhu

zase jsme spolu byli sami
tak sami.