|
Kdo ví, s kým se kdo sejde v noci u hrobu svého.
|
Je půlnoc
a daleko je ještě ráno
pro stín mramoru
ve světle měsíčním
kdy ticho nehybné
zadusí výkřik matky probuzené
snem hrozivým.
Proč odsouváš desku
z hrobu mého
ty
která nemáš nikdy slzy v očích svých
a nenecháš mě spát.
Tak vstávám
tebou probuzen
abych v noční rose
protřel oči své
a připil zlatem hvězd
na zdraví své
ač toho již je netřeba.
Na
tu máš květiny zvadlých aster
přitiskni květy mrtvé
ke hrudi své
neboť v dutém hrobu
dýchá prázdnota a já.
Posedíme
v hodině půlnoční
zamyšleni sami nad sebou
tak
že přeslechneme
křik našich matek
probuzených snem hrozivým.
a daleko je ještě ráno
pro stín mramoru
ve světle měsíčním
kdy ticho nehybné
zadusí výkřik matky probuzené
snem hrozivým.
Proč odsouváš desku
z hrobu mého
ty
která nemáš nikdy slzy v očích svých
a nenecháš mě spát.
Tak vstávám
tebou probuzen
abych v noční rose
protřel oči své
a připil zlatem hvězd
na zdraví své
ač toho již je netřeba.
Na
tu máš květiny zvadlých aster
přitiskni květy mrtvé
ke hrudi své
neboť v dutém hrobu
dýchá prázdnota a já.
Posedíme
v hodině půlnoční
zamyšleni sami nad sebou
tak
že přeslechneme
křik našich matek
probuzených snem hrozivým.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.