Svobodni jak nohy stolu.. to je krasne! a konec jak ma byt no ja sice rad basne ve volnejsim stylu ale totim nikdy nepohrdnu

Dekuji, no ja jednim z anonymnich hrdinu jsem ale ono nakonec v te basnicce o koureni a nekoureni nejde.. spis o prehlizeni ciziho utrpeni a o nahle zatmeleni nejake moralni povinosti absolutne absurdni cinnosti

Singularis: Souhlasím a díky za přečtení. Uznávám, že to není zrovna přehledný text.
Kéž by si tuto "trojjedinost" uvědomovali všichni, ale sebepoznání je běh na dlouhou a trnitou trať.. :-) Nerozváděj prosím nedostatky, uvědomuji si je, ale nehodlám je napravovat. Efektivnější mi už přijde zabývat se něčím jiným/podobným..
PS: Proč jsi použil/a "zamýšlel/a? Nejsi si jistý převahou svého pohlaví? :P (tím si ostatně nemůže být jistý nikdo..)

Neil Young: je lepší shořet než vyhasnout..... pěkné :)

oslov radek: Díky...

DDD: Děkuji... za zastavení a shovívavost :-)

Amelie M.: Díky moc... Máš pravdu, ten nesoulad v první části cítím a cítím ho vlastně nejenom tam. Abych byl upřímný, přemýšlel jsem, zda sem mám tuto báseň/nebáseň vůbec vložit, protože vnímám, že v ní mnoho věcí nesedí a sám bych ji nejspíš charakterizoval spíše jako takový zvláštní, rozervaný, divný výkřik vytvořený z nepříjemného pocitu, navozeného atmosférou těch míst, než básní. O to víc mě těší, pokud se aspoň část z ní líbí...

DDD: Jsem potěšen... To Tobě patří mé díky :-)

líbí ! :)

Zamila: Díky za komentář

Zamila: Díky

Amelie M.: Moc děkuji, nespavče :).

líbí.pocitová

Připomíná mi obrazy impresionistů. A to já vážně rád. Díky, moc se mi líbí :-)

Samozřejmě, že je to báseň. A moc pěkná. Malinko mi z toho trčí ten čtvrtý verš první sloky, ale není to nic, co bych nedokázal zvládnout. Líbí se mi :-)

puero: Jasne ty sprte

Nad vztahem mysli a těla jsem se už zamýšlel/a několikrát a svoji představu čas od času vylepšuji. Rozhodně je to vztah velice komplikovaný, nejvíc asi připomíná vztah počítačového hardware a software. Co se týče ovlivňování, nejpraktičtější se mi jeví teorie, že existují tři oblasti: psychická (vědomí, podvědomí, nálada), somatická (kosterní svalstvo včetně dýchání) a vegetativní (hladké svalstvo, např. střeva) a všechny tři se navzájem ovlivňují. Proto člověk třeba při psychickém vypětí přestává dýchat, ale i naopak: uvolněné dýchání, i vynucené, uvolňuje psychické napětí.

Myslím, že mezi buňkami lidského těla nemusí být taková rovnost jako mezi lidmi. Většina buněk je totiž zpravidla bez problémů nahraditelná jinými buňkami téhož typu (na rozdíl od lidí). Navíc pro člověka jako celek jsou některé buňky důležitější než jiné - ztráta části buněk tukové tkáně bývá vyloženě vítána, ztráta buněk mozku způsobí bezmocné přežívání v závislosti na přístojích a ztráta buněk srdečního svalu vede zpravidla k celkem rychlé smrti. Proto si myslím, že je v pořádku, že některé buňky v těle člověka jsou nadřazeny jiným.

Co se týče formální stránky, úvaha je opravdu plná chyb a stylistických nedostatků (možná i myšlenkových, které ale mezi těmi stylistickými nejsou tak poznat), ale pokud nechceš, nebudu to rozvádět.

vtipný a svižný, lepší, než ty básnický formální upjatosti tady..

hmm, tak tohle hraní obdivuju.. spíš než obsah, jsem studovala, jak spolu souvisí ta slova.. zaujalo..

ta druhá sloka je naprosto boží.. úplně mi nesedl třetí a čtvrtý verš v první sloce, ale jinak se mi to líbí moc :-)