Inspirující smršť. To jsem potřebovala, díky.

Jako vítr hmmm, tohle přirovnání se mi moc líbí.

Sasanka: Děkuji, nebyl to comeback ve velkém stylu. :)

Psavec: Lokin: Děkuji.

Sasanka: Děkuji, vzpomínka to zajímavá to je.

Moc hezká, kormidelníku.

Líbí se mi.

Mrazivá.

Prvosenka jarní zem odemiká.
Ptaček v křoví,písni vzlyká.
Sněhu v stínu už jen dětská hrstka.
Slunci pupen nastavuje
zdivočelá srstka.
Hrouda větru dáva jeno
špetku prachu.
Do uzlíčku zabalil jsem
posledních pár strachů.

Silné...úplně to dýchlo až sem...

Sasanka: Dík za koment.

Já bych řekl, že nowišoviny už dávno své čtenáře mají. Když jsem četl třetí řádek odzpoda a viděl tu srst lišky a pak tu ženu s toutéž srstí (tedy s liškou)... napřed mi nedošlo, že krom krku tu srst mohu hledat i na jiných zajímavějších ženských místech.

Milá a já koukám zmeškala tvůj comeback :)

Jako vědro ve studni. Sprosté/ srostlé. Zajímavá myšlenka s tím mořským dnem. Snad už to máš jen jako zajímavou vzpomínku a je ti dobře.

Výborné řešení, dej vědět kam případně nosit koláče, když tě lapnou :D

Hanulka: Já děkuji milé čtenářce.

Dandy: Dík, Dandy.

Psavec : Milánku, jak Ty to umíš tak vtipně napsat, jak to opravdu dnes chodí, hezké. Děkuji.

Psavec : děkuji Ti.

Bezva obě.